Emilie Sedláčková (1868 - 1933)

Emilie Sedláčková se narodila jako Marie Emilie Dlouhá 6. června 1868 ve Starých Benátkách. O jejím původu a dalších informací z jejího života není mnoho známo. Byla manželkou divadelního ředitele a režiséra Jana Evangelisty Sedláčka (1866 – 1932). Se svým mužem nastoupila do Společnosti Pavla Švandy ze Semčic st. Tuto Švandovu společnost provozoval syn Pavel Švanda ze Semčic ml., avšak po úrazu v roce 1903 musel vedení předat J. E. Sedláčkovi, který se stal artistickým správcem.

Kočující společnost si získala dobré renomé výborně vedeného souboru s vyspělým kádrem herců. Střídavě společnost získávala a pronajímala si pražské scény. Naposledy společnost zakotvila v Tylově divadle v Nuslích (1926), kde nakonec pro finanční potíže a krizi společnost skončila.

Sedláčková odešla na zasloužený herecký odpočinek a její manžel si do své smrti s Antonínem Vedralem v Praze zařídil půjčovnu divadelních kostýmů. Herecká práce v manželově společnosti jí byla výbornou školou a velkou příležitostí na titulní a hlavní role v různorodém a pestrém repertoáru. Stala se velmi vyzrálou a ve svém oboru uznávanou charakterní herečkou rozličných náročných tragických i komediálních úloh.

Využívala svůj majestátní a realistický výrazový repertoár. Důstojně vyhlížející obličej, lidové herectví, umělecké prostředky, pohyby těla, a postavy, rukou, tváře a mimiky. Díky svému odchodu z aktivní herecké práce a usazení v Praze, se mohla plně věnovat práci v české kinematografii. Podle kritiků tak bylo dobře. Už po její první filmové úloze byl herecký výkon Emilie Sedláčkové kritikou dosti chválen. Například v „Pestrém týdnu“ bylo uveřejněno toto: „…Paní Emilie Sedláčková je umělecky vysoce hodnotnou filmovou herečkou, její úplně první vystoupení je skutečný objev v té naší české chudobě hereckých filmových talentů…“