Operetní zpěvák a herec František Voborský, vlastním jménem František Vohnout, pocházel z Chlumce nad Cidlinou. Jeho otec hrál jako ochotník v chlumeckém divadelním spolku Pokrok, k divadlu přivedl i syna. František však kromě záliby v herectví disponoval především pěveckým nadáním. Původně se ale vyučil lakýrníkem, nicméně k divadlu se nakonec dostal díky osudové náhodě a nastoupil k divadelní společnosti v Nymburku. V sedmnácti letech vstoupil do slavné a úspěšné divadelní společnosti Marie Zieglerové; ta sice provozovala operetní žánr a zpěvohry, ale Voborský zde začínal jako činoherec. V té době se rozhodl pro doplnění pěveckého vzdělání, kterého se mu dostalo u významných osobností jako byl operní pěvec Jan Konstantin nebo hudební pedagog Zdeněk Knittl.
Další spolupráce Františka Voborského s filmem byla jen nárazová a velmi sporadická. Ve slavné parodii PYTLÁKOVA SCHOVANKA (1949) se objevil v postavě přednosty stanice, znovu se před kameru vrátil až jako penzista. V nevelké roli jednoho z obyvatel Tachova jej bylo možno zahlédnout v komedii TŘI CHLAPI NA CESTÁCH (1973), díky svým fyzickým dispozicím byl pak obsazen do dvou historických filmů v roli významného křesťanského politika Monsignora Jana Šrámka (OSVOBOZENÍ PRAHY, 1976; VÍTĚZNÝ LID, 1977).
František Voborský zemřel na Silvestra 1980 přesně v den svých 67. narozenin. Jeho manželkou byla operetní zpěvačka a herečka Gabriela Třešňáková (1912-1980), která spolu s ním dlouhá léta působila v karlínském divadle.