Friedrich Wilhelm Murnau (1888 - 1931)

FRIEDRICH WILHELM MURNAU (vlastním jménem FRIEDRICH WILHELM PLUMPE) se narodil 28.12.1888 v severním Westfálsku v Německu. V mládí studoval na univerzitě v Heidelberku a mezi tím se pokoušel prosadit jako režisér na studentských ochotnických scénách. Po vystudování a získání doktorátu z filozofie přechází k tehdy nejvýznamnějšímu divadelnímu režisérovi MAXU REINHARDTOVI, kde hraje a zároveň se učí režii. Tato práce ho natolik zaujme a fascinuje, že se rozhodne stát režisérem.

Čím dál víc očarován možnostmi filmu točí MURNAU jeden snímek za druhým. Své inspirace hledá většinou v různých okultních vědách a mystických příbězích. Dokonce získává kontakty na tehdy ve vyšších kruzích velmi populární okultní společnost GOLDEN DAWN(ZLATÝ ÚSVIT), jejímiž členy bylo tenkrát spousta slavných politiků a umělců. Za všechny jmenujme proslulého satanistu ALESTEIRA CROWLEYHO, spisovatele BRAMA STOKERA, nebo vůdčí osobnost anthroposofického hnutí RUDOLFA STEINERA, který měl obrovský vliv na vlnu německého expresionismu. Dalším snímkem SCHLOSS VOGELOD (STRAŠIDELNÝ ZÁMEK1921) dokazuje MURNAU své jedinečné schopnosti vykouzlit na filmovém plátně nepoznatelný přechod mezi skutečným a snovým světem plným hrůzných předtuch.

V roce 1922 natáčí MURNAU film,který ho proslaví po celém světě-proslulého UPÍRA NOSFERATU (NOSFERATU-EINE SYMPHONIE DES GRAUENS1922) v hlavní roli s nezapomenutelným MAXEM SCHRECKEM v roli hraběte orloka. Tímto snímkem reagoval na právě probíhající vlnu expresionismu, kterou v německu mladí umělci vyjadřovali své obavy a znepokojení z nastalé poválečné situace. Hlavní zásadou expresionistů bylo natáčet v bohatých německých interiérech, avšak MURNAU staví tyto zásady na hlavu a tím, že natáčí v exteriérech dokazuje, že přirozené prostředí je mnohdy magičtější a působivější než uměle vytvořené kulisy. Tento pozoruhodný snímek slavil velké úspěchy a dodnes je zdrojem inspirací pro mnohé filmaře.

V následujících letech pak točí ještě působivou POSLEDNÍ ŠTACI (DER LETZTE MANN1924) tragický příběh hotelového vrátného, snímek kterým dál rozvíjí své filofofické myšlenky do netušených obzorů, v hlavní roli s pozoruhodným EMILEM JANNINGSEM a poté sahá po klasice německé literatury a točí goethova fausta (FAUST1926), kde v roli mefista opět září EMIL JANNINGS.