Ota Ornest (1913 - 2002)   † 88 let

Režisér, herec, dramaturg, překladatel a ředitel Ota Ornest se narodil 6. července 1913 v Kutné Hoře do židovské hudebně založené rodiny, jako Otto Ohrenstein. Jeho mladšími bratry byli básník Jiří Orten (1919 – 1941) a herec Zdeněk Ornest (1929 až 1990). Ve třicátých letech nejprve dostudoval dramatické oddělení pražské Stání konzervatoře (1936) a stal se výpomocným hostem a členem činohry pro epizodní role Národního divadla (23. 11. 1933 – 30. 8. 1937), hercem a taktéž režisérem Středočeské činohry ředitele Josefa Burdy, slovenského Košického národního divadla a Městského divadla v Plzni.

Pohostinsky režíroval ve Vesnickém divadle a Východočeském divadle v Pardubicích („Na dosah ruky“). Po odvolání z ředitelské funkce byl roku 1977 Ota Ornest za pašování zakázaných literárních titulů do zahraničí nepodmíněně odsouzen na tři a půl roku vězení. Po vynucené veřejné omluvě byl omilostněn (rehabilitován byl až v roce 1990). V 80. letech po propuštění z vězení připravoval, řídil a redigoval věstník „Žno“ a „Židovskou ročenku“ pro pražskou Židovskou obec (1981 – 1989). Po roce 1989 pracoval v Městských divadlech pražských (1990 – 1991) a umělecky vedl a režíroval Středočeské divadlo (1990 – 1991).

Hostoval i na dalších scénách (Viola, Lyra Pragensis). V letech 1993 – 2002 setrval Ota Ornest ve funkci předsedy poroty literárního festivalu Ortenova Kutná Hora. Už od 25. října 1946 se nechal oficiálně přejmenovat z Otto Ohrensteina na Otu Ornesta (ale již předtím toto jméno používal jako umělecký pseudonym). A jako režisér a dramaturg se v MDP orientoval na kvalitní západní hry, detektivní žánry, oddechovou produkci a přijal Alfréda Radoka. Stál za nejúspěšnější érou Městských divadel. Často uváděl své přeložené hry.

Režíroval například inscenace – „Lov na mamuta“, „Poslední dějství“, „Stromy umírají vstoje“, „Vajíčko“, „Rekviem za jeptišku“, „Záletník Leonard“, „Dallas“, „Věčně tvůj“, „Bumerang“ aj. Čile překládal divadelní hry z angličtiny (přeložil jich přes šedesát), třeba Tennessee Williamse či Eugene O’Neilla, které divadla uvádějí dodnes (např. „Přišli k městu“, „Lištičky“, „Podzimní zahrada“, „Všichni moji synové“, „Skleněný zvěřinec“, „Dětství“, „O myších a lidech“, „Deník Anny Frankové“, „Lev v zimě“, „Tanec na konci léta“, „Třicet stříbrných“, „My Fair Lady“ nebo „Čtrnáctý hrabě Guerney“).