Ivan Mozžuchin (1889 - 1939)

Ivan Iljič Mozžuchin se narodil 26. září roku 1889 ve vesničce Kondol, Saratovské provincie Ruského impéria a stal se bezesporu nejvýznamnější filmovou hvězdou kinematografie carského Ruska, jeho kariéra pokračovala ale i po útěku z rodné země ve Francii, USA a Německu a svou uměleckou dráhu ukončil až za zvukové éry v roce 1936.

Mozžuchin přijel do Paříže již koncem roku 1919 a stal se velmi rychle uznávaným herce, známý pak byl především pro svůj „hypnotický pohled“. Pod produkční značkou Jermoljevovy společnosti, jež změnila jméno na Albatros natočil brzo několik filmů. Mezi jinými to bylo i JUSTICE D'ABORD (1921), remake jeho dřívějšího filmu PROKUROR (1917), natočeného ještě v Rusku, kde Mozžuchin sehrál roli prokurátora, který pod tlakem okolností u soudu vystupovat proti ženě, jíž miloval. Roku 1923 uskutečnil Ivan Mozžuchin snímkem LE BRASIER ARDENT (1923) svůj první a poslední pokus o samostatnou režii. Krom toho si i ve filmu KEAN (1924) zopakoval na plátně některé své úspěchy z divadelních prken. Pomyslného vrcholu celé svojí kariéry dosáhl ve dvou filmech završujících jeho „francouzské období“. Prvním z nich byl výpravný, dobrodružný velkofilm MICHEL STROGOFF (1926) podle stejnojmenného románu spisovatele Julesa Vernea. Tento snímek kombinoval dohromady postupy avantgardní montáže s atraktivním dobrodružstvím a charismatickým hlavním hrdinou. Třešničkou na dortu se stala desetiminutová barevná sekvence z tatarského tábora, jež měla být údajně natočena dvoubarevným systémem Technicolor. Druhým snímkem byl o rok mladší CASANOVA.

O Ivanu Mozžuchinovi se v té době začalo mluvit jako o „ruském Valentinovi“, což byl pravděpodobně jeden z důvodů, proč s ním americké studio Universal podepsalo smlouvu. Herec musel podstoupit v USA plastickou operaci nosu a pro americké publikum byl přejmenován na Ivana Moskinea. Některé zdroje tvrdí, že toto měl být pokus o diskreditaci slavné hvězdy a omezení úspěchů zahraniční kinematografie. V USA Ivan Mozžuchin natočil pouze jeden snímek – SURRENDER (1927), který znamenal jednoznačný neúspěch. Tím byla poznamenána Mozžuchinova umělecká reputace a zároveň byl nucen vrátit se do Evropy.

Po příchodu z USA se Mozžuchin usadil v Německu, kde natočil několik snímků v koprodukci s Universalem. Jedním z nich byl film MANOLESCU (1929), kde si Mozžuchin zahrál po boku německé hvězdy Brigitte Helm, jež je současným divákům známá hlavně z Langova Metropolis. Nejlepší z tohoto období a současně poslední snímek, DER WEIßE TEUFEL (1930), natočený podle románu Lva Tolstého. Pro Ivana Mozžuchina se bohužel jednalo o labutí píseň umělecké kariéry, zvukový film mu již neposkytl tolik možností pro uplatnění.