Václav Halama 107 let

Václav Halama se narodil 22. října 1916 zřejmě v Praze. Po celý svůj život pracoval jako divadelní kulisák pro různá pražská divadla a později byl zaměstnán u Československého státního filmu jako pracovník dekorační techniky Filmového studia Barrandov. Jako zaměstnanec FSB se Halama roku 1959 účastnil Mezinárodního kongresu filmové techniky ve Francii.

Poprvé se na českém filmovém platně zjevil ve 40. a v 50. letech v epizodních miniaturních úlohách ve snímcích DS – 70 NEVYJÍŽDÍ (1949) Vladimíra Slavínského a dětské DOBRODRUŽSTVÍ NA ZLATÉ ZÁTOCE (1955) Břetislava Pojara.

Ovšem pravidelné účinkování ho čekalo až o deset let později, když jeho kulaté a ostře řezané tváře, výrazného obočí, svérázného slovního projevu a mimiky, furiantství a nevšedního výrazu obyčejného mudrlantského muže z lidu využil jako neherce – „naturščika“ režisér Juraj Herz v postavě pábitelského pracovníka sběrny surovin Hanti ve středometrážní komedii na námět povídky spisovatele Bohumila Hrabala „Baron Prášil“ ze sbírky „Perlička na dně“ pod názvem SBĚRNÉ SUROVOSTI (1965).

Režisér Juraj Herz využíval Václava Halamu i v dalších filmech druhé poloviny 60. a první 70. let. Pod jeho režijním vedení se představil jako trafikant v psychologickém dramatu ZNAMENÍ RAKA (1966), ošetřovatel v hudební komedii KULHAVÝ ĎÁBEL (1968), zaměstnanec krematoria Pelikán ve slavné tragikomedii SPALOVAČ MRTVOL (1968) podle novely Ladislava Fukse a jako kočí Hans v dramatu podle románu Jaroslava Havlíčka PETROLEJOVÉ LAMPY (1971). Jeho přirozeného lidového temperamentu využívala i řada dalších režisérů (například v roce 1968 se Václav Halama naráz objevil v devíti snímcích).