Karl Paryla (1905 - 1996)

Karl Paryla vyrůstal v chudých poměrech, které měly výrazný vliv na jeho politické názory. Debutoval ve vídeňském Raimundtově divadle. V letech 1927 až 1932 projel Německo, hostoval v Kolíně, Düsseldorfu a Darmstadtu. Byl členem Revolutionäre Gewerkschafts-Opposition. Jednalo se o levicové uskupení a ve Vratislavi vedl divadelní skupinu stejného politického zaměření.

V roce 1948 se vrátil před kameru ve filmu DER ENGEL MIT DER POSAUNE a vstoupil do Komunistické strany Rakouska. Ve Vídni zřídil společně s Wolfgangem Heinzem „Nové divadlo ve Scale". Počátkem roku 1953 ale došlo v Rakousku ke kulturní konfrontaci mezi levicovým a pravicovým pojetím kultury a jazýček vah se naklonil doprava. Ve Vídni se dalo sehnat více než 71 druhů masa, peklo se zde 620 druhů pečiva včetně zákusků, životní úroveň rakušanů šla nahoru. V půlce východního Berlína netekla teplá voda, vypínala se elektrika a prvomájové oslavy se plánovaly na dva dny, protože strana neměla pro všechny dost mávátek. Brechtovy hry, hlásající revoluci a třídní boj dráždily rakouskou veřejnost. Brecht obdržel 12. dubna 1950 rakouské občanství, ale veřejnost se to dověděla na podzim 1951 a byla vůči jeho pokrytectví velmi kritická. Brecht žil od roku 1948 ve východním Berlíně a svými sympatiemi ke komunismu se netajil. Iniciátory „Brechtova bojkotu" byli novináři z literárního časopisu FORVM Hans Weigel, Friedrich Torberg a tehdejší ředitel Burgtheateru Ernst Haeussermann. V letech 1953 až 1963 nebyla v Rakousku uvedena žádná Brechtova hra a Parylovo „Nové divadlo ve Scale" zkrachovalo.

Paryla emigroval potřetí, tentokrát do východního Berlína, kde si zahrál např. ve filmu DIE UNBESIEGBAREN Augusta Bebela, socialistického politika a novináře. V NDR působil několik let. V roce 1953 obdržel „Národní cenu II. třídy" (+ 50 000 marek), o šest let později „Národní cenu III. třídy" (+ 25 000 marek, samozřejmě východních). Poté přesídlil do západního Německa. V Mnichově byl přizván ke spolupráci s rakouským divadelním režisérem Fritzem Kortnersem. V jeho nastudování FAUSTA hrál Mephista. V dalších divadelních kusech od Nestroye, nebo Raimundse uplatnil zase svůj komediální talent. V roce 1961 se vrátil před kameru v pětidílném detektivním seriálu televize ARD ZU VIELE KŐCHE. O rok později získal angažmá ve vídeňském Divadle v Josefstadtu a opět rozvířil stojaté vody. Kritici si ho všimli a píchli si do něj otázkou, zda-li je normální, že v divadle hraje bolševik. Další rok strávil Paryla v Kolíně nad Rýnem.

V pozdních letech jeho kariéry, kdy ochladlo revoluční nadšení, přibývaly jak role v televizi (od roku 1963 natáčel jen pro televizi), tak ocenění jeho práce. Po dvou již zmiňovaných východoněmeckých cenách obdržel herec roku 1980 cenu Karla-Skraupa (společná cena, kterou uděluje od roku 1967 Národní divadlo ve Vídni a banka BAWAG). O rok později mu byla propůjčena Čestná medaile města Vídně. V roce 1987 mu Spolková republika Německo udělila Spolkový záslužný kříž. Karl Paryla byl bratr Emila Stöhra a za svou kariéru účinkoval ve 33 filmech, či seriálech. Z prvního manželství měl syna Michaela (*1935 † 1967), který hrál ve čtyřech filmech. Z druhého manželství s herečkou Hortense Raky pochází herci Nikolaus a Stephan Paryla. Herečka Katja Paryla je jeho neteří. Herec je pohřben na vídeňském Centrálním hřbitově.