Zarah Leander (1907 - 1981)   † 74 let

Zarah Leanderová, rozená Sara Stina Hedbergová. Švédská herečka a zpěvačka, která se stala jednou z nejznámějších "neněmeckých" německých hvězd. Celá rodina měla k německé kultuře velmi blízko. Prababička z otcovy strany pocházela z Hamburku. Její otec studoval v Lipsku stavbu varhan. Měla německého učitele klavíru, s jehož dětmi si hrála. Sarah vyrůstala mezi čtyřmi bratry, její mladší bratr Gustav (1911-1957), se stal také hercem. Od roku 1922 studovala v Rize (baltští Němci tvořili v tu dobu asi 30% obyvatel města) a jazyk si velmi zdokonalila. Po dvou letech se vrátila, hudba ji fascinovala a zkoušela vše možné i nemožné, jak o sobě dát vědět. Roku 1926 např. na otci vyškemrala peníze a přímluvu u matky k cestě do Berlína, aby viděla tehdejší berlínskou královnu opery - Fritzi Massaryovou.

Roku 1932 se manželé rozvedli a Zarah, ačkoliv se roku 1948 provdala za novináře Vidara Forsella, užívala toto jméno do konce svého života jako umělecké. Roku 1936 byla pozvána Maxem Hansenem do Vídně a 1. září 1936 vystoupila v Theater an der Wien. V operetě AXEL AN DER HIMMELSTÜR zpívala hlavní ženskou roli Glorii Mills a úspěch byl fenomenální. Na premiéře byl Franz Lehár, který ji gratuloval osobně a během děkovačky se vracela před oponu 62-krát. Následovaly oslavné kritiky vídeňských novin a nabídka hlavní role ve filmu PREMIERA. PREMIERA se začala natáčet v listopadu 1936. Pro Zarah to byl její první německomluvený film a opět rána do černého. Na mužské publikum působila tato „atrakce ze Švédska" elektrizujícím dojmem a často si po skončení filmu kupovali druhý lístek. V roce 1938 natočil Walter Summers britský remake, ale Leanderovou se mu obsadit nepodařilo. 28. října 1936 podepsala smlouvu s UFA. V postupinském studiu Babelsberg tak vznikl její druhý film K NOVÝM BŘEHŮM, kde hrála hlavní roli Glorii Vane. Šlo o zfilmovanou předlohu románu Lovise H. Lorenze. Tři písně z filmu: YES SIR, ICH STEH' IM REGEN a TIEFE SEHNSUCHT, se staly šlágry a Leanderová je měla ve svém repertoáru do konce své pěvecké kariéry.

Následoval LA HABANERA, mírně autobiografický příběh, v kterém mladá Švédka odjede do Karibiku, zde se zamiluje a po letech zjistí, že udělala chybu. Zarah se zařadila mezi nejlépe placené herečky nacistického Německa. V průběhu války sice učinkovala v propagandistickém DIE GROSSE LIEBE, který byl komerčně nejúspěšnějším filmem „Třetí říše", ale ponechala si švédské občanství, živila se uměním a po válce na ni bylo pohlíženo jako na apolitickou herečku. Ostatně na vrcholu své kariéry, 10. listopadu 1942 po poslední klapce filmu DAMALS Německo opustila a vrátila se do Švédska. K umělecké kariéře se vrátila až roku 1947, kdy ji hudební skladatel Ralph Benatzky zprostředkoval nejprve vystoupení v ženevském rozhlase. Následovala koncertní šňůra v Bernu, Basileji a Curychu a první poválečná deska. Rok poté absolvovala s filmovým orchestrem Michaela Jaryho německé turné, které se setkalo rovněž s velkým ohlasem. Po sedmileté pauze natočila roku 1950 drama matka versus dcera GABRIELA. Film byl úspěšný a Zarah vyjela na další pěvecké turné. Roku 1952 natočila CUBA CABANA, odehrávající se ve fiktivní jihoamerické zemi. Její role ve filmu se jmenovala - Arabella.

Téhož roku se v kapele objevil nový hráč - Arne Hülphers, za kterého se roku 1956 provdala. S nástupem televize účinkovala v šou s jejími evergreeny. 5. září 1958 vystoupila s velkým úspěchem ve vídeňském Reimundově divadle a pro časové zaneprázdnění musela nabídky na vystoupení odmítat. Její diář byl zaplněn na dva roky dopředu. Roky ale ubíhaly, Zarah stárla a byl čas na generační výměnu. Roku 1966 si zahrála Olgu ve filmu COME IMPARAI AD AMARE LE DONNE, ale už to nebyla hlavní role. Její pozici obsadila jiná tehdejší hvězda - Angelika Michele Mercierová. Po dvou letech přišla i poslední hlavní role v divadle. V hamburském Operetním domě měl 14. listopadu 1968 premiéru muzikál WODKA FÜR DIE KÖNIGIN, který ji Peter Thomas napsal „na tělo".