Ota Bubeníček (1871 - 1962)

Ota Bubeníček (někdy uváděn i jako Otto Bubeníček) se narodil 31. října 1871 v Uhříněvsi u Prahy jako nejmladší ze šesti dětí učitele Josefa Bubeníčka. Jeho starším bratrem byl také malíř, grafik a loutkář Jindřich Bubeníček (1856 – 1935), synovcem ředitel chrámového kůru i učitel hudby Ladislav Bubeníček (1886 – 1939), synovcovou ženou byla zpěvačka Marie Nováková, a prasynovcem dirigent a překladatel Jindřich Bubeníček (1917 – 1985) – jeho manželkou byla zpěvačka Marie Langrová – Bubeníčková…

Po prvním neúspěšném pokusu se mu podařilo začít studovat na Akademii výtvarných umění (1899 až 1904) malbu u Julia Mařáka, Antonína Slavíčka a Rudolfa von Ottenfelda. Po studiích ještě uskutečnil malířské studijní cesty do Mnichova a Paříže (1905) a Francie, Belgie a Nizozemí (1907).

V letech 1907 až 1908 maloval na moravském Valašsku, od roku 1909 v jižních Čechách (př. Čížová u Písku, Protivín, Prachaticko, Strakonicko), poté i na dalších místech (Týnec nad Sázavou, Vrchotovy Janovice, Železné Hory, Turnovsko, Jilemnice, Svratka u Hlinska atd.) a na Slovensku (1936 – 1937). Za první světové války byl povolán do armády, během služby s dalšími restauroval barokní fresky v pražském kostele sv. Mikuláš na Starém Městě.

Od roku 1932 až do své smrti žil a pracoval v Mladé Vožici u Tábora. Za druhé světové války byl roku 1943 za přechovávání ilegální vysílačky zatčen a vyslýchán v Táboře. Kromě malířství byla významná i jeho práce loutkářská (stejně jako u bratrů Jaroslava, Jindřicha). S Vítem Skálou provozoval maňáskové divadlo už na AVU (1908), poté na večerech Jednoty umělců výtvarných a v Kabaretu Lucerna (1910 až 1911).