Valerij Inkižinov (1895 - 1973)

Původem ruský herec Valerij Inkižinov se prosadil již v sovětské kinematografii, později emigroval do Francie a se svou vizáží našel uplatnění v řadě rolí záporného charakteru v různých západoevropských zemích. Narodil se jako Valerij Ivanovič Inkižinov, prameny se ale liší v místě narození, byl to nejspíš Irkutsk na břehu Bajkalu nebo blízké okolí. Pocházel z učitelské rodiny a otec mu chtěl dopřát solidní vzdělání, od roku 1915 proto Valerij studoval na polytechnickém institutu v Petrohradě. Tady se ale zároveň začal zajímat o divadlo, významně jej ovlivnilo studium u proslulého divadelního režiséra Vsevoloda Meyerholda, krátce pak působil v moskevském Velkém divadle.

Další zkušenosti se zvukovým filmem chtěl získat ve Francii, kam odešel v roce 1931 a vzhledem k politickému vývoji v Sovětském svazu již v západní Evropě zůstal. Velkou příležitost dostal v maigretovském filmu DRAVEC (La tête d’un homme, 1933) režiséra Juliena Duviviera; tento film byl u nás zakázán cenzurou vzhledem k české národnosti vraha, medika Radka (právě tuto roli hrál Inkižinov). Další velké role hrál ve filmech svých krajanů, taktéž emigrantů, jako byli Fjodor Ocep (AMOK, KLETBA TROPŮ – Amok!, 1934) nebo Viktor Turžanskij (VOLHA V PLAMENECH – Volga en flammes, 1934). Mezitím ve Francii pokračoval i v práci pro divadlo a spřátelil se s významnými herci jako byli Louis Jouvet nebo Charles Dullin.

Se svou vizáží a silným přízvukem byl Valerij Inkižinov oblíbeným představitelem záhadných cizinců asijského původu, v tehdejších československých kinech byl s jeho účastí uveden například film ULIČKA HŘÍCHU (La rue sans joie, 1938), znovu jej ke spolupráci přizval i G. W. Pabst (DRAMA V ŠANGHAJI – Le drame de Shanghaï, 1938). Kromě Francie točil také znovu v Německu nebo v Británii, kde hrál titulní roli v dobrodružném filmu ŽENA GENERÁLA LINGA (The Wife of General Ling, 1937). Za druhé světové války se Inkižinov vzhledem ke svému původu držel raději v ústraní, znovu se před kameru vrátil po roce 1945.

Opět hrál v mezinárodních produkcích, jako podplukovník Vorošilov se objevil v německém válečném filmu LÉKAŘ OD STALINGRADU (Der Arzt von Stalingrad, 1958), v západoněmecké produkci pak hrál ve dvojici dobrodružných filmů Fritze Langa TYGR Z EŠNAPURU (Der Tiger von Eschnapur, 1959) a INDICKÝ HROB (Das indische Grabmal, 1959), kde ztvárnil postavu velekněze Yamy. Podobnou úlohu přijal v italském snímku z žánru sandálu a meče MACISTE NA DVOŘE VELKÉHO CHÁNA (Maciste alla corte del Gran Khan, 1961). Ve Francii pak odehrál několik vedlejších rolí ve špionážním žánru, u nás jsme jej mohli vidět po boku J. P. Belmonda jako záhadného pana Goh ve filmu MUŽ Z HONGKONGU (Les tribulations d’un Chinois en Chine, 1965). Naposledy se před filmovou kamerou objevil jako indiánský náčelník Plivající býk v komedii PETROLEJÁŘKY (Les pétroleuses, 1971).