Mirko Čech (1916 - 1964)

Mirko Čech, vlastním jménem Rösner, se narodil v roce 1916, jeho otec byl stewardem na zaoceánském parníku. Mirko od mládí inklinoval k různým uměleckým oborům, profesionální dráhu zahájil v době druhé světové války, kdy získal angažmá v Městském divadle v Kladně (1943-1944). Po uzavření divadel před koncem okupace zůstal bez angažmá, po osvobození se pak vrátil k činnosti. Stejně jako řada jiných umělců v poválečné době, tak i Rösner upustil od svého německého příjmení a začal užívat umělecký pseudonym Čech.

Doba se rychle měnila a po roce 1948 byl žánr operety, jemuž se Mirko Čech především věnoval, vnímán jako zatraceníhodný přežitek první republiky. Opereta se na repertoáru divadel stala okrajovou záležitostí, karlínské divadlo se stalo majetkem zestátněného filmu a budova nyní nesla název Divadlo československého státního filmu. Uplatnění zde našly přední osobnosti jako Jan Werich nebo Oldřich Nový, zatímco Mirko Čech s vidinou mizivých možností Prahu opustil. Odešel do Opavy, kde od konce čtyřicátých let vedl operetní soubor Slezského národního divadla.

I z Opavy zajížděl Čech filmovat do Prahy, kromě několika zapomenutých filmů budovatelského charakteru se objevil i v dodnes známách filmech. Jako svatebčana jej můžeme zaznamenat v komedii CIRKUS BUDE! (1954), v historickém dramatu PSOHLAVCI (1955) hrál jednoho z konšelů. V Opavě se Čech nejen díky svým postojům, ale především jako představitel žánru, který byl na černé listině, dostal několikrát do konfliktu s komunistickou mocí. Nakonec ve druhé polovině 50. let musel rezignovat na post šéfa operety v Opavě a byl donucen k odchodu do západočeských Kraslic.

Pro umělce jeho formátu nebylo podřadné postavení vedoucího Městské osvětové besedy v nevábném pohraničí ničím jiným než trestem, Čech se však z titulu této funkce (od roku 1961 byl v Kraslicích tajemníkem Domu kultury) podílel na obnově kulturního života v této oblasti. Po předchozí několikeré spolupráci si ale na Čecha vzpomněl ještě jednou režisér Martin Frič, který mu dal příležitost v podobě nevelké role skladníka v historickém dramatu HVĚZDA ZVANÁ PELYNĚK (1964). Nejen nepřízeň osudu, ale také zdravotní problémy vedly k Čechově předčasné smrti – zemřel v Kraslicích v roce 1964 v nedožitých 48 letech.