Nina Bártů (1904 - 1992)

Nina Bártů se narodila jako Anna Bártů 3. dubna 1904 v Protivíně u Písku. Umění se věnovala také její starší sestra, operní pěvkyně a sólistka operety Mary (Marie) Bártů (1902 – 1960). S hereckou dráhou začínala Nina Bártů už jako ochotnice v Táboře. V letech 1921 – 1925 vystudovala dramatické oddělení pražské Státní konzervatoře u profesora Jaroslava Hurta.

Nakonec se usadila v Městském divadle v Plzni (1935 – 1947), ovšem po osvobození v rychlém sledu prošla oblastní scény Státního divadla v Brně (1947 – 1949), Východočeského divadla v Pardubicích (1949 – 1951), Městských divadel pražských (1951 – 1954 a 1956 – 1961), Krajského oblastního divadla Varnsdorf (1954 – 1956) a nakonec až do odchodu na odpočinek jihlavského Horáckého divadla (1961 až 1971).

Zbytek života dožila už v Praze. Nina Bártů byla charakterní herečka, která vytvořila bezpočet významných divadelních rolí. V počátcích na její herectví (které výborně využila v poválečných dobách) měla největší vliv poetika Osvobozeného divadla, kde měla možnost rozvíjet mluvené slovo, zpěv i tanec.

Objevila se např. ve hrách „Don Juan & comp.“ (Isabel), „Sňatek s překážkami“ (Isabela Blundellová), „Robin Zbojník“ a „Sever proti Jihu“ (Mercedes), „Svět za mřížemi“ (Baby Polly), „Maryša“ (Maryša), „Na čem záleží“ (Qwendolina), „Matka“ (Matka), „Křišťálová noc“ (Strunová), „Lucerna“ (Kněžna“), „Morálka paní Dulské“ (Juljasevičová), „Noc na Karlštejně“ (Alžběta), „M. D. Rettigová“ (Roubínková), „Tartuffe“ (Elmíra), „Lakomec“ (Frosina), „Hazardér“ (Charlotta), „Pygmalión“ (Higginsová), „Paní Marjánka, matka pluku“ (Paní Marjánka), „Strýčkův sen“ (Praskovja), „Zlaté tele“ (Lékařka), „Majitelé klíčů“ (Krůtová), „R. U. R.“ (Nána), „Romeo a Julie“ (Monteková), „Husaři“ (Marie), „Konec masopustu“ (Pražka), „Věc Makropulos“ (Poklízečka), „Jedenácté přikázání“ (Veronika) aj.