V srpnu roku 1959 přijal herec a režisér Kamil Bešťák angažmá v Divadle Vítězslava Nezvala v Karlových Varech. Zůstal mu věrný až do své smrti v roce 1994. O jeho životě by mohl být napsán přímo román na pokračování. Narodil se v Rumunsku v části bývalého Rakousko-Uherska do rodiny nižšího finančního úředníka. Dětství prožil jednak v Maďarsku, jednak na Slovensku a nakonec rodina skončila v Kladně.
Mladý muž vyrazil do světa. Zakotvil ve Středoslovenském divadle, načas koketoval i s činohrou Slovenského národního divadla. V roce 1935 zamířil do Pardubic. Od roku 1942 působil jako herec a režisér v Jihočeském divadle v Táboře, odkud počátkem roku 1945 odešel do Českých Budějovic. V červnu 1945 přešel, společně s polovinou budějovické činohry, do severočeských Teplic, kde až do roku 1957 režíroval i hrál.
Po zrušení činohry v Teplicích přijal angažmá v Karlovarském divadle. Původně jen na záskok, nakonec natrvalo. Zdaleka ne vše bylo klidné a jednoduché. Byly doby, kdy chyběly peníze na živobytí a těžko se žilo. V době ohrožení republiky německým fašismem v roce 1938 byl Kamil Bešťák mobilizován, sloužil na pevnůstkách nad Chomutovem v Krušných horách. Zažil tam i boje s ordnery. Za války se zapojil do odboje.
V roce 1974 dostal jako více intelektuálů v té době bojujících proti komunistickému zlu z divadla výpověď jako „osmašedesátník“. V šedesáti letech začal tedy pracovat jako strojník v Palivovém kombinátu Vřesová. Do milovaného divadla se mohl vrátit až koncem osmdesátých let a na jeho prknech hrál až do roku 1992. Milovníkům divadla zůstane v paměti řadou rolí i inscenací. Uveďme např. roli lorda Cavershama ve Wildově „Ideálním manželovi“, Jabba ve Williamsově „Sestupu Orfeově“, Prezidenta v Schillerových „Úkladech a lásce“, starého klauna v Olbrachtově „Bratru Žakovi“ či nezapomenutelného Bed'ara v Hubačově „Staré dobré kapele“.