Vladimír Čech se narodil jako Vladimír Přikryl 25. října 1914 v Českých Budějovicích. Začal studovat pražské gymnázium, kde si ho na základě konkurzu vybrali oba režiséři Vladislav Vančura a Svatopluk Innemann pro úlohu studenta Čermáka v dramatu PŘED MATURITOU (1932).
S E. F. Burianem napsal scénář k filmu na námět Boženy Benešové VĚRA LUKÁŠOVÁ (1939) a jako adept režie začínal ve filmových Aktualitách (1938 – 1939), během druhé světové války se živil jako kritik divadla, rozhlasu a filmu (např. v „Českém slově“ či „A – Zet“), autor pár rozhlasových her, umělecký šéf Živého jeviště v Praze (1943), zároveň si vyzkoušel post autora námětu, scénáře a režie krátkého filmu STŘEVÍČKY SLEČNY PAVLÍNY (1941) a s Josefem Machem napsal scénář k Hašlerově komedii HOST DO DOMU (1942).
Ihned v roce 1945 natáčel dokumentární snímky o osvobození Buchenwaldu, Soudu národů v Norimberku a válečnou látku využil v autorství i v režii středometrážního snímku NEROZUMÍM (1947). K dokumentům se ojediněle vracel i později (DAŇOVÁ MORÁLKA nebo NEJLEPŠÍ TIP).
V letech 1948 – 1980 pracoval ve Filmovém studiu Barrandov jako autor námětů – scenárista (př. DIVÁ BÁRA, ČERNÝ PRAPOR, KOHOUT PLAŠÍ SMRT, MEZI NÁMI ZLODĚJI, SVATÁ HŘÍŠNICE, AFÉRY MÉ ŽENY, KLÍČ, AKCE V ISTANBULU atd.) a hlavně jako režisér. Režijní filmografie Vladimíra Čecha je značně nevyrovnaná, od hrstky nadprůměrných a výrazných děl, zde nalezneme přes ty průměrné až podprůměrné a dokonce politicky zprofanované pamflety.