Nikita Michalkov 78 let

Odlétáš, nebo přicházíš?  Unáším! Koho? Svého milého! Šťastni ti, kteří uneseni budou! Miluj a budeš také unesen!

Hrát začal roku 1956 v dětském souboru divadla Stanislawski. Debutoval roku 1959 ve filmu PAPRSEK VE TMĚ. Poté, v rozmezí let 1963 až 1966, studoval Ščukinovu hereckou školu Vachtangovského divadla a v letech 1967 až 1971 režii na moskevské VGIK (Všesvazový státní institut kinematografie). Během studia si zahrál hlavní roli v CHODÍM PO MOSKVĚ. Film byl vnímán jako symbol Chruščovovy éry a vzbudil velký ohlas v zahraničí. Michalkov si zde i zazpíval a jeho písně se staly sovětskými šlágry. Další role byly v SIBIRIÁDA, NÁDRAŽÍ PRO DVA a KRUTÁ ROMANCE, která mu vynesla Cenu diváků udělovanou filmovým časopisem Sovetskij ekran.

Jako režisér debutoval roku 1967 snímkem DĚVČÁTKO A VĚCI. Pro režii ukázal stejný cit, jako pro hraní. Následoval krátkometrážní SPOKOJNYJ DEN V KONCE VOJNY (jedná se o jeho diplomovou práci) a OTROKYNĚ LÁSKY. Následovala jeho nejúspěšnější díla BEZE SVĚDKŮ, UNAVENI SLUNCEM a LAZEBNÍK SIBIŘSKÝ. V roce 1986 odjíždí do Itálie a režíruje elegantně odvyprávěnou tragikomedii OČI ČERNÉ, kde Marcello Mastroianni vytvořil hlavní roli. Roku 1987 obdržel v Cannes cenu Nejlepší herec a následně byl nominován na Césara. Druhá nominace jej čekala v roce 1992 za URGA. O rok později obdržel za stejný film cenu Nika (ruská obdoba Oscara, udělovaná od roku 1988, jedná se o sošku Niké Samothrácké). Následovala nominace na Independent Spirit Award (americká filmová cena, udělovaná nezávislým filmům, tzn. žádná spojitost s Hollywoodem) a roku 1995 získal Oscara za UNAVENI SLUNCEM.

Po delší režisérské odmlce natočil roku 2007 DVANÁCT (remake původního Lumetsova DVANÁCT ROZHNĚVANÝCH MŮŽŮ). Jako každá ruská duše je i Michalkov rozporuplnou postavou. 16. října 2007 podepsal otevřený dopis Vladimíru Putinovi, z kterého cituji: " ... v tomto dopise není vyjádřeno jen přání umělců z Moskvy a Petrohradu, ale také umělců z jižních oblastí, Severu, Uralu, Sibiře a Dálného východu. Během naší práce narazí člověk na lidi ze všech končin Ruska. Chceme vás ujistit a jsme tímto přáním zajedno, Vás i nadále vidět v pozici nejvyššího představitele naší země. Rusko potřebuje Váš politický talent, vaše politické znalosti. Vladimíre Vladimiroviči, prosíme Vás, obraťtenaše doufání v pozitivní rozhodnutí." Michalkov, který je od roku 1998 předsedou ruského Svazu filmových tvůrců a novináři jej označují za cara ruských kin, de fakto vyjádřil Putinovi podporu k jeho třetímu (protiústavnímu) funkčnímu období. Toto datum se považuje za jeho vstup do politiky, i když v roce 1993 byl kulturním poradcem vicepremiéra Alexandra Ruckoje. Forma a styl dopisu připomínal dřívější propagandu sovětského režimu. Jeho pisatelé se zaštítili kulturní obcí (byli čtyři) a dopis vyvolal rozporuplnou odezvu. Více než sto umělců odpovědělo dopisem „To se nám nelíbí.", přičemž dali najevo, že slovo „to", může být nahrazeno slovem „on". Michalkov, autor citátu: " Nevybírám si přátele podle politického postavení ani pozice." , označil své oponenty za prozápadní liberály a později byli ruským tiskem obviněni, že jsou placeni ze zahraničí.