Jaroslav Kvapil (1868 - 1950)

"Z Platona vypsal jsem si zamlada větu, že všemu lidskému životu je potřebí úměrnosti a souladu, a čím víc jsem mužněl a stárl a řečtinu zapomínal, tím se mi stávala ta věčná pravda srozumitelnější."

Kariéru ve "zlaté kapličce" zahájil v roce 1900 jako dramaturg. O šest let později již působil na pozici vrchního režiséra a v roce 1912 se stal šéfem činohry. V rané době filmu se o jeho rozvoj zasloužili mj. divadelní herci a režiséři, jako například firma ASUM, založená Maxem Urbanem a Annou Sedláčkovou. I Jaroslav Kvapil jako přední osobnost Národního divadla se uvedl na filmovém plátně, když v roce 1914 natočil krátkou komedii AHASVER o malířce, hledající model pro obraz věčného Žida. V roce 1922 natočil ještě pohádku ZLATÝ KLÍČEK a v roce 1933 se podělil o režii dokumentárního záznamu divadelního představení Smetanovy PRODANÉ NEVĚSTY.

Jaroslav Kvapil byl také velkým vlastencem. V průběhu první světové války byl ve středu odboje proti Rakousko-Uhersku. V roce 1917 z jeho popudu vznikl Manifest českých spisovatelů, který hlásal národní samostatnost. Tyto aktivity ho přivedly k politické funkci, když v letech 1918 - 1921 pracoval ve státní správě. Toto krátké působení v politice popsal slovy : "Ovšem, v politice, jak jsem se narychlo ocitl, zase jsem z ní zmizel a vrátil se zase k divadlu." V průběhu druhé světové války, i přes svůj věk, opět působil v odboji a dokonce byl od roku 1944 vězněn v koncentračním táboře. Tuto dobu popsal ve svých verších: "Jen toho se chci dožít, když se den můj sklání, a potom ještě tolik síly mít zulíbat všechny věrné na potkání a zbabělce a zrádce naznak položit!"

V roce 1946 byl jmenován národním umělcem a byl mu udělen čestný doktorát Karlovy univerzity. Zemřel ve věku 81 let. Jeho ostatky leží na hřbitově v rodných Chudenicích. Je považován za jednu z největších dramaturgických a režisérských osobností našeho divadla. Za jeho vliv na českou kulturu, vlastenectví a určitý podíl na vzniku samostatnosti státu mu byl roce 1998 udělen in memoriam Řád T. G. Masaryka.