Karel Plicka (1894 - 1987)

Karel Plicka se narodil 14. října 1894 ve Vídni do rodiny zámečníka a obchodníka Františka Plicky (1844 až 1929) a jeho ženy Marie Horčičkové – Plickové (1862 – 1908) jako třetí ze čtyř synů. Už od dětství projevoval umělecké nadání, zpíval ve sboru, hrál na housle, dobře maloval a od roku 1904 rád fotografoval. V roce 1900 se celá rodina přestěhovala do České Třebové, rodiště Karlovy matky. Zde vychodil měšťanskou školu a do konce svého života se sem rád vracel (zejména za svými příbuznými).

Těsně před první světovou válkou nastoupil na první učitelské místo v Úpici (zde se také poprvé setkal se svoji budoucí manželkou). Za války působil jako zpěvák Dvorní opery ve Vídni a u vojenské hudby. Po převratu v roce 1918 byl zprvu učitelem a zakladatelem uměleckého souboru v Novém Městě nad Metují (1918 – 1923). S pomocí Leoše Janáčka a Vítězslava Nováka se stal pracovníkem Matice slovenské v Martině (1923 – 1937), pro kterou sbíral po celém Slovensku lidové písně, pohádky, přísloví, moudra, zvyky a obyčeje.

Díky svému fotografickému umění zanechal pro archiv Matice slovenské stovky fotografií, kde zachytil krásu, lyriku a poetiku Slovenska. Z jeho sbírání vznikly knihy „Český rok“ (1944), „Český zpěvník“ (1946), „U maminky“ (1956), „Veselá kopa“ (1956), „Slovenský zpěvník“ (1961), vzpomínky „Zlatá brána“ (1964), „Z kytice slovenských pohádek“ (1965), „Spiš“ (1971), „Ptáci“ (1990) aj.

Poté prošel jako zdatný pedagog filmového oboru bratislavské Školy umeleckých remesiel (1937 – 1939), fotograficky zachycoval Prahu ve Státním fotoměřickém ústavu (1939 – 1945), krátce se stal předsedou Slovenskej filmovej spoločnosti (1945 – 1946) a z jeho popudu byla založena pražská FAMU (1946). Zde působil v letech 1946 – 1950 jako děkan a mimořádný profesor kompozice filmového obrazu.