Věra Plívová-Šimková 89 let

Věra Šimková-Plívová se narodila v květnu 1934 v Lomnici nad Popelkou, dětství prožila v Chuchelně u Semil. Otec záhy zemřel a o rodinu se starala matka, herečka ochotnického divadla. Starší sestra Břetislava Pospíšilová-Plívová se stala akademickou malířkou. Věra odmaturovala v roce 1952 na jičínském gymnáziu a odešla do Prahy na FAMU, kde u Bořivoje Zemana studovala v letech 1952-57 režii. Už na škole samovolně směřovala k tvorbě o dětech a pro děti. Během studia točila ročníkové práce, kde se často děti objevovaly. Školu ukončila absolventským středometrážním filmem NEŽ SE ROZHRNE OPONA o ochotnických divadelnících, který s neherci podle vlastního scénáře natočila ve svém rodišti.

Lyrická komedie TONY, TOBĚ PŘESKOČILO z roku 1968 popisovala vztah starého opuštěného muže k osiřelému dítěti, kterému se povede propašovat do venkovské chalupy tři sourozence z dětského domova. V roce 1970 následoval film z vesnického prostředí LIŠÁCI-MYŠÁCI A ŠIBENIČÁK o soupeření dvou kluků o vůdcovství v partě. Za dva roky přišel první barevný film O SNĚHURCE - příběh vesnických dětí z Podkrkonoší, které se rozhodly sehrát známou pohádku. Film PŘIJELA K NÁM POUŤ z roku 1973 byl dětským muzikálem zasazeným do prostředí vesnické pouti. V roce 1975 natočila režisérka úspěšný snímek PÁNI KLUCI podle scénáře svého kolegy Víta Olmera, který využil motivů známé knihy Marka Twaina Dobrodružství Toma Sawyera a přenesl děj do českého městečka roku 1900. Byl to první film, který se odehrával v minulosti. Po dalších dvou letech natočila Věra Šimková-Plívová film z filmařského prostředí s názvem JAK SE TOČÍ ROZMARÝNY. V roce 1979 se zaměřila na ochranu životního prostředí a natočila snímek BRONTOSAURUS. Komedie KRAKONOŠ A LYŽNÍCI pro změnu pojednávala o klukovském soupeření v Podkrkonoší na počátku 20. století. Příběh vycházel z pašeráckých legend a mj. osvětlil počátky lyžování u nás.

Režisérka se stala nejúspěšnějším tvůrcem hraných filmů o dětech v Československu. Její tvorba se vyznačuje několika typickými znaky. Obvykle jde o autorské filmy podle vlastního námětu a scénáře, které vycházejí z typicky dětského vnímání světa a zároveň se vyznačují laskavým a chápavým přístupem k životu. Častým inspiračním zdrojem jejích příběhů je dětská hra, objevují se motivy soupeření klukovských part, přátelství, první lásky, drobná nedorozumění nebo přetvářka dospělých. Nejde o pohádky, ale o příběhy kluků a holek z reálného života. Cílovou skupinou diváků jsou převážně děti ve věku 11-14 let. Své příběhy většinou zasazuje do prostředí současné vesnice, téměř všechny filmy natáčela v okolí svého bydliště. Její celoživotní dílo bylo odměněno na festivalu v Soči, kde obdržela cenu za přínos celosvětovému dětskému filmu.

V roce 1974 se režisérka vrátila do kraje svého dětství. Žije ve vesnici Chuchelna u Semil, odkud pocházejí její prarodiče i otec a kde se seznámila se svým manželem, se kterým postavili v obci dům. Dnes tam žije se synem Tomášem a jeho rodinou. Vedle syna má dceru Kateřinu, je šestinásobnou babičkou. V obci režírovala i divadelní představení místních ochotníků.