Štěpán Skalský (1920 - 2004)

Vystudoval gymnázium, poté absolvoval večerní školu filmové tvorby při pražské FAMU. Od roku 1949 pak pracoval jako asistent režie, případně pomocný režisér, v 50. letech se objevil v epizodních rolích i před kamerou, v roce 1959 začal točit vlastní filmy. Podle vlastního scénáře natočil ve spolupráci s Jiřím Hanibalem psychologické drama VŠUDE ŽIJÍ LIDÉ (1960), které dnes působí již zastarale, ve své době však vzbudilo pozornost a získalo ocenění na filmových festivalech u nás i v zahraničí (mezinárodní filmový festival v San Sebastian v roce 1961).

Po roce 1968 byla Skalskému z politických důvodů výrazně omezena možnost filmařské práce, byl vyloučen z Komunistické strany a na Barrandově směl působit jen v podřadných funkcích. Až v roce 1971 mohl znovu začít pracovat jako režisér, natočil komedii TOUHA SHERLOCKA HOLMESE (1971), ale nadále ve své činnost narážel na odpor mocných, kteří nepřijali polovinu jeho scénářů. Televizní film AGENT Z VADUZU (1970) se vůbec nevysílal, zakázán byl také starší film CESTA HLUBOKÝM LESEM (1963), Touha Sherlocka Holmese pak utrpěla účastí Pavla Landovského a taktéž se nesměla hrát. Nicméně za film HŘIŠTĚ (1975) získal Skalský cenu ministra kultury a Cenu čs. filmu na filmovém festivalu v Brně.

Nejznámějším filmem Skalského z té doby je nepříliš zdařilá komedie KDYŽ ROZVOD, TAK ROZVOD (1981), další film ZAKÁZANÝ VÝLET (1981) byl oceněn na dětském filmovém festivalu ve Zlíně. Několik let pak Štěpán Skalský pracoval na projektu o Karlu Čapkovi, jehož výsledkem byl umělecky kvalitní film ČLOVĚK PROTI ZKÁZE (1989) s výborným hereckým obsazením; za tento počin byl pak Skalský oceněn v roce 1990 ministerstvem kultury. V téže době byl také plně profesně a politicky rehabilitován, ale svou uměleckou dráhu již ukončil. Manželkou Štěpána Skalského byla Lada Vacková, která se jako pomocná režisérka podílela na většině jeho filmů.