Čeněk Šlégl (1899 - 1970)

Čeněk Šlégl se narodil 30. září 1899 v Praze do německé rodiny jako Vincenc Schlögel, ale přihlásil se k českému národu a začal se psát a mluvit česky. Po maturitě na stavebnické škole měl jít studovat techniku. Na prázdniny odjel ke strýci, řediteli divadelní společnosti Doleželovi a po pár záskocích na jevišti si hned divadlo zamiloval. Na školu už nenastoupil a odešel ke kočovným společnostem. Po čase odešel do Prahy a hrál v Rokoku, Adrii a od konce 20. let do 1942 se stal s Jaroslavem Marvanem nepostradatelným přihrávačem (občas i režisérem) svého principála v Divadle Vlasty Buriana v rolích mužů z lepší společnosti, zdegenerovaných šlechticů, důstojníků, ředitelů, bankéřů, podvodníků i zlodějů. Jeho otcem byl filmový epizodkář Eduard Šlégl (1869 – 1935).

Se svým principálem Vlastou Burianem si už od němého filmu zahrál dodnes oblíbené roličky, např. návštěvníka u senátora (LÁSKY KAČENKY STRNADOVÉ), rittmeistera Gézu von Medáka (C. A K. POLNÍ MARŠÁLEK), konzula J. Wielanda (TO NEZNÁTE HADIMRŠKU), ceremoniáře (LELÍČEK VE SLUŽBÁCH SHERLOCKA HOLMESE), admirála Piacciho (HRDINNÝ KAPITÁN KORKORÁN), továrníka Adolfa Daňka (NEZLOBTE DĚDEČKA), učitele (HRDINA JEDNÉ NOCI, TŘI VEJCE DO SKLA), starého korvetního kapitána Quido Krištofoviče (DUCHÁČEK TO ZAŘÍDÍ), vetešníka Puškvorce (ULICE ZPÍVÁ), gremiálního radu Pěnu (U POKLADNY STÁL…), ředitele pozemkového úřadu (KATAKOMBY), statkáře Arnošta Pěnkavu (PŘEDNOSTA STANICE) či barona Studeného (PROVDÁM SVOU ŽENU).

Z jeho dalších si připomeňme Matěje Dudka v Innemannově FIDLOVAČCE (1931), herce Járu Marka ve Fričově komedii S VYLOUČENÍM VEŘEJNOSTI (1933), podvodníka Fuchse v Martenově dramatu ZA ŘÁDOVÝMI DVEŘMI (1934), politého návštěvníka baru v AŤ ŽIJE NEBOŽTÍK (1935) Martina Friče, tajemníka Michajloviče v komedii ULIČNICE (1936) Vladimíra Slavínského, profesora Tuříka ve Fričově komedii ŠKOLA, ZÁKLAD ŽIVOTA! (1938), seladona s kapesníčkem v KRISTIÁNOVI (1939) apod.

Na sklonku herecké kariéry vytvořil rozkošně senilního hraběte Bohdana Kocharowského v komedii BARON PRÁŠIL (1940) Vlasty Buriana a Martina Friče. Celkem neúspěšně se pokoušel o filmovou režii (JARČIN PROFESOR, ARMÁDNÍ DVOJČATA, DĚTI NA ZAKÁZKU, VENOUŠEK A STÁZIČKA, PANÍ MORÁLKA KRÁČÍ MĚSTEM, ULICE ZPÍVÁ, VY NEZNÁTE ALBERTA?), psaní námětů i textů k písním (TEĎ ZAS MY a DĚTI NA ZAKÁZKU) a scénářů (DIVOCH, VANDINY TRAMPOTY, ROZVOD PANÍ EVY apod.).