Willi Forst, občanským jménem Wilhelm Anton Frohs byl rakouský producent, zpěvák, režisér, scénárista a herec. Jako herec byl miláčkem publika, jako režisér patřil k nejvýznamnějším představitelům hudební komedie třicátých let a jako zpěvák vydával své nahrávky u nakladatelství Odeon. (Myslí se německá značka Odeon, založená 1903 v Berlíně. Je odlišná od české značky Odeon, založené 1924 v Praze.)
V roce 1927 si zahrál učitele v DIE ELF TEUFEL. Šlo o první "fotbalový" film, který se soustředil jen na sport a jeho protagonisty v německých kinech. Film měl obrovský úspěch, tak obrovský, že ve stejném roce natočil režisér Fritz Freisler DER KOENIG DER MITTELSTUERMER, opět z fotbalového prostředí, i tento film byl ziskový. Díky popularitě získal dvě TOP nabídky. První od Maxe Reinhardta a od roku 1928 hrál u Německého divadla v Berlíně. Druhou na roli Ferdla - hlavní mužskou postavu v dramatu CAFÉ ELEKTRIC. Jeho hereckou partnerkou byla Marlene Dietrich a film znamenal pro Forsta průlom. Polovina tisku referovala o Forstovi, jako o zpívajícím herci, druhá jej označila za hrajícího zpěváka.
Forstovi se naštěstí vyhnulo zaškatulkování, během své kariéry si zahrál rozličné charaktery. Od pasáka a vraha přes skladatele a artistu ke galantnímu důstojníkovi. V roce 1933 debutoval jako režisér (též spoluscénář) filmem LEISE FLEHEN MEINE LIEDER. Jednalo se o životopisný film, věnovaný skladateli Franzi Schubertovi. Kostýmy navrhovala Gerdago. (Šlo o umělecké jméno Gerdy Gottsteinové, která si předtím udělala jméno díky kostýmům do revuí. LEISE FLEHEN MEINE LIEDER byl její první film. Gerdago byla židovka, která přežila válku díky konverzi a sňatku s árijcem, její rodiče zahynuli. Během své kariéry, kterou ukončila v roce 1985, navrhla kostýmy pro 86 vesměs historických filmů. Např. SISSI (1955), SISSI – DIE JUNGE KAISERIN (1956), SISSI – SCHICKSALSJAHRE EINER KAISERIN (1957), DER KONGREß AMUESIERT SICH (1965), aj. Die Welt ji později svým článkem ze 7. února 2004 označil za "Císařovnu šatů".) Jeho třetí film MASKERADE z roku 1934, byl opět hudební. Byl to Forstův nejoblíbenější film a filmový debut Pauly Wessely. Následovala plejáda filmů, jako např. ALLOTRIA (1936), BURGTHEATER (1936), BEL AMI (1939), OPERETTE (1940), WIENER BLUT (1942) a WIENER MÄDELN (1945).
Hudebními komediemi z přelomu století, se Willi Forst stal magnetem pro publikum, které v jeho filmech nalezlo lásku, zradu i odpuštění. Forst patřil mezi pionýry romantických filmů, cíleně zaměřených na ženské publikum. Neopomenul ani mužskou část, které měla možnost zhlédnout nejkrásnější herečky a zpěvačky rakouského i německého filmu tehdejší doby. Tyto úspěchy vedly Forsta v roce 1936 k založení vlastní filmové společnosti Willi Forst-Film. V roce 1937 se dostává do dozorčí rady Tobis AG a o rok později obsadil stejnou funkci v právě založené Wien-Film.