Drahomíra Vihanová, narozená 31. července 1930, je česká filmová režisérka a scenáristka. Její matka vedla soukromou hudební školu a vyučovala hře na klavír.
Po absolutorium točila zakázkové snímky pro Krátký film a pracovala jako asistentka režie na filmech Otakara Vávry ROMANCE PRO KŘÍDLOVKU(1966) a TŘINÁCTÁ KOMNATA (1968). V roce 1967 byla na pracovní stáži u Bavaria Film Mnichov, kde se podílela na střihu francouzských dokumentů o zámcích na Loiře. Samostatným filmem ZABITÁ NEDĚLE debutovala v roce 1969, ale prvotina byla uložena do trezoru a distribuční premiéru měla až v roce 1990. K režii hraného filmu se směla vrátit až po sametové revoluci, např. podobenstvím PEVNOST (1994) s Miroslavem Donutilem. V době normalizace se věnovala dokumentární tvorbě. Na konci 70. let a poté opět v 90. letech 20. století spolupracovala s Československou televizí v Ostravě, kde pokračovala v televizní práci nejprve dokumentem KONJUNKTURÁLNÍ PORTRÉR ANEB TŘI ŽIVOTY VLASTY CHRAMOSTOVÉ (1992), později účastí na cyklech JAK SE ŽIJE, ZPOVĚĎ, EGO a DIAGNÓZA (1998 – 2000).
Od roku 1982 působila na FAMU jako externí pedagog pro zahraniční studenty. Od 1990 je členkou katedry střihové skladby FAMU, později také jako profesorka. V roce 2011 byla oceněna medailí AMU za významný přínos české filmové kultuře. Podle svých slov se Vihanová naučila být pokorná k tomu, co má před kamerou, a že je na světě.