Hana Kreihanslová (1920 - 1973)

Hana Kreihanslová se narodila jako Johana Kreihanslová 22. března 1920 v Semilech. Pro herectví studovala a absolvovala na pražské Státní konzervatoři (1947). Ihned po dokončení školy prošla rychle dvě oblastní scény – Divadlo Vítězslava Nezvala v Karlových Varech (1947 – 1952 a též 1954 – 1960) a brněnské Státní divadlo (1952 – 1954).

Z desítek jejích divadelních partů si uveďme aspoň Iris („Proteus“), Francinu („Šťastný věk“), Medunu („Slovanské nebe“), Gwendolinu („Jak je důležité míti Filipa“), Manikérku („Včera narození“), Pastýřku („Zdravý nemocný“), Cibulciniovou („Fidlovačka“), Fevronju („Revizor“), Lenu („Šest zamilovaných“), Kačenku („Don Juan“), Augustianu („Dům doni Bernardy“), Olju („Mládí“), Maryšu („Maryša“), Mařenu („Hádajú sa o rozumné“), Gretu („Život začíná znovu“), Gustinu („Nejlepší synové a dcera“), Naděždu („Kalinový háj“), Aničku („Štěstí nepadá s nebe“), Bělu („Boleslav I.“), Montekovou a také Kapuletovou („Romeo a Julie“), Glafiru („Jegor Bulyčov a ostatní“) a nebo Cikánku a Anku („Jánošík“).

Dále od poloviny 50. let své herectví prezentovala ve hrách „Loupežník“ (Lola), „Cyrano z Bergeracu“ (Dáma), „Pacient č. 113“ (Mariena), „Bedřich Smetana“ (Eleonora), „Ztracená tvář“ (Josiana), „Ljubov Jarová“ (Pavla Petrovna), „Obchodník s deštěm“ (Líza Curryová), „Divoká kachna“ (Gina), „Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou“ (Kleito), „Léto sedmnácté panenky“ (Pearl), „Kostelecký fraucimor aneb Milování hrady brání“ (Rejna), „Dalskabáty“ (Plajznerová), „Sen noci svatojánské“ (Titanie), „Pět večerů“ (Tamara), „Jitřní přání“ (Poutnice), „Nebezpečná křižovatka“ (Olwen), „Vajíčko“ (Slečna), „Strýček Váňa“ (Marie), „Sestup Orfeův“ (Žena), „Fyzikové“ (Marta), „Čekanky“, „Král Richard II.“, „Zlatý kočár“ atp.

V českém filmu se poprvé objevila až po svém definitivním příchodu do Prahy v 60. letech. Pokaždé však vytvářela jen střední a malé roličky. Je zajímavostí, že svůj první film (koprodukční film AKCE KALIMANTAN) natáčela až v daleké Indonésii.