Pavel Kohout 95 let

Pavel Kohout (*1927), jeden z významných hostů letošní Letní filmové školy, personifikuje vývoj domácí literatury, dramatiky (a politiky) v průběhu druhé poloviny dvacátého století. Poprvé na sebe výrazně upozornil na začátku padesátých let, kdy se jeho poezie stala prototypem socialisticko-realistické tvorby a samotný Kohout elitním básníkem tehdejšího oficiálního proudu. V druhé polovině padesátých let se v Kohoutově (především dramatické) tvorbě začínají objevovat rozpory mezi proklamovanou socialistickou „realitou“ a realitou skutečnou. Autorská dramata Zářijové noci, Taková láska, Třetí sestra či divadelní adaptace textů jiných autorů (Válka s mloky) vnášejí do Kohoutovy tvorby téma pochybností a kritického náhledu na dobu. Přidává se též zřetelná inspirace absurdním dramatem (August, August, august) a postupem doby i politický rozkol s KSČ (vyloučení v roce 1969). V roce 1976 stojí Pavel Kohout u zrodu Charty 77, v roce 1979 je mu znemožněn návrat do ČSSR a spisovatel zůstává v Rakousku. Po revoluci se Pavel Kohout věnuje především kulturním vztahům České republiky a německy mluvících zemí.

Kohoutovu tvorbu v šedesátých letech zosobňují především jeho dvě jediné režijní práce: Sedm zabitých (1965, r. Pavel Kohout) a Svatba s podmínkou (1965, r. Pavel Kohout), dnes prakticky neznámé filmy balancující žánrově mezi komedií a dobovým dramatem s mnoha narážkami na tehdejší atmosféru.

Tvorba v emigraci a porevoluční období jsou ve výběru LFŠ zastoupeny především izraelským snímkem Svatá Klára (1995, r. Ari Folman), který je adaptací Kohoutova textu o zamilované dívce Kláře s nadpřirozenými schopnostmi nebo unikátním maratón všech dílů autobiografického televizního seriálu o osudech českých emigrantů v Rakousku Konec velkých prázdnin (1996, r. Miloslav Luther).