Krzysztof Kieślowski (1941 - 1996)

Narodil se 27. 6. 1941 ve Varšavě v rodině stavebního inženýra. Pokoušel se studovat divadlo, poté však již úspěšně absolvoval Filmovou školu v Lodži (1969). Z jeho krátkometrážních školních filmů jsou u nás dostupné snímky TRAMVAJ, ÚŘAD (obojí 1966) a KONCERT NA PŘÁNÍ (1967), poté natočil ještě dva školní filmy, které u nás zatím nebyly k vidění. Po absolvování školy natáčí několik let dokumenty, z nichž nejznámější je DĚLNÍCI 1971 – NIC O NÁS BEZ NÁS (1971). Své první hrané snímky vytvořil Kieślowski pro Polskou televizi a nutno říct, že se by se daly stále ještě minimálně z poloviny nazvat dokumenty. Jedná se o filmy PRVNÍ LÁSKA (1974), pojednávající o peripetiích mladého páru od nevinného randění přes narození dítěte až po starosti s bydlením, a PERSONÁL (1975), ve kterém přenesl své zkušenosti ze studia divadla do příběhu mladého zaměstnance divadelního štábu. Hlavní roli si zahrál rovněž budoucí režisér Julius Machulski. Tyto díla tvoří přechod Kieślowského k čistě hrané tvorbě, nicméně od dokumentárních prvků se režisér naplno nezbavuje v téměř všech svých filmech.

Nejvýrazněji se Stuhr prosadil v jeho dalším filmu AMATÉR (1979), ve kterém hrál čerstvého otce rodiny, jenž si pořídí kameru za účelem natáčení vývoje svého dítěte. Jeho vášeň pro filmování však roste natolik, že má v konečné fázi negativní důsledek na fungování rodiny. Kieślowski ve filmu a poukazuje na neschopnost vnímat svět kolem sebe a neochotu pokoušet se něco změnit a zároveň pokládá otázku odpovědnosti za tento stav. O tři roky později natáčí další zásadní film NÁHODA (1982 – uveden až v roce 1987), ve které ztvárnil hlavní roli další mladý a posléze výborný herec Boguslaw Linda. Jedná se o tři verze příběhu mladého muže, kdy v prvním z nich se stane budovatelem, v druhém disidentem a ve třetím lékařem. Kieślowski jako odpůrce čehokoliv jednoznačného neprezentuje divákovi ani jednu z těchto tří variací jako nejpřijatelnější. Fascinace číslem 3 se posléze projeví i v dalším autorově díle.

Zlom v jeho tvorbě znamená film BEZ KONCE (1985). V něm se začíná Kieślowski oprošťovat od realistického zobrazení událostí a zapojuje do svého díla taky duchovní stránku (tzv. období nové spirituality), která se konkrétně v tomto filmu projevuje konfrontací zesnulého manžela s hlavní hrdinkou příběhu (poprvé zde hraje nejvýraznější roli žena, ztvárnila ji Grazyna Szapolowska). Na scénáři se také poprvé podílel varšavský právník Krzysztof Piesiewicz a hudbu složil skladatel Zbygniew Preissner. Oba byli Kieślowského spolupracovníky po celý zbytek jeho tvorby.

Za vrcholné dílo lze označit televizní cyklus z let 1987-88 DEKALOG, variace na desatero přikázání, ve kterém příběh každého z deseti dílů originálním způsobem poukazoval na jedno z nich, přičemž však zároveň v několika směrech odkazoval na zbylé části (zejména dějem a postavami). Hráli v něm všichni známí polští herci té doby – kromě výše uvedených jmen to byli například Daniel Olbrychski, Janusz Gajoś, Krystyna Janda nebo Olaf Lubaszenko. Pro komplexní pojednání o DEKALOGU a všech jeho významech by byla potřeba samostatná kapitola, důležité je však vyzdvihnout význam profesní. Znamenal totiž pro Kieślowského díky transformaci 5. a 6. dílu do celovečerních filmů KRÁTKÝ FILM O ZABÍJENÍ (Cena poroty na MFF v Cannes 1988) a KRÁTKÝ FILM O LÁSCE další zlom v tom smyslu, že oslovil i mimopolské publikum a režisér dostal příležitost točit v zahraničí. Nejprve se tak stalo v roce 1991, kdy natočil snímek DVOJÍ ŽIVOT VERONIKY, zobrazující život dvou identických dívek ve Varšavě a v Paříži. Hlavní dvojroli ztvárnila francouzská herečka Iréne Jakob. Hodnota filmu spočívá jednak v jeho metafyzickém rozměru (uvědomění si sebe sama), jednak v brilantním technickém zvládnutí obrazové a zvukové složky (kamera a hudba).