Wim Wenders 78 let

Jedna z největších postav světové režie Wim Wenders (vlastním jménem Ernst Wilhelm Wenders) se narodil krátce po skončení 2. světové války 14. srpna 1945 v Düsseldorfu v Německu. Neúspěšně studoval medicínu a filozofii na univerzitě ve Freiburgu, poté se vydal studovat za hranice, konkrétně malířství do Paříže. Tady se poprvé blíže a významněji setkal s americkou kulturou, která ho nepřestane fascinovat během celého jeho profesního a uměleckého života... (Americké kulturní vlivy hrály rozhodující úlohu také v prostředí Wendersova rodného západního Německa, které bylo paralyzované vlastní minulostí a nemělo tedy v tomto smyslu na co kulturně navazovat...) V roce 1967 začal Wenders studovat na Vysoké filmové a televizní škole v Mnichově. Již v průběhu svého studia začal přispívat svými recenzemi do časopisu Filmkritik a listu Süddeutsche Zeitung. Na škole natočil celkem jedenáct krátkých filmů, které byly silně ovlivněny rockovou hudbou a upoutaly pozornost na řadě filmových festivalů. Svůj absolventský celovečerní film LÉTO VE MĚSTĚ (1970) Wenders věnoval skupině The Kinks, anglické rockové formaci založené roku 1963 a v době natočení snímku v Západní Evropě velmi populární.

Svoji celovečerní filmařskou kariéru odstartoval dramatem BRANKÁŘŮV STRACH PŘI PENALTĚ (1972) natočeným na motivy románu svého přítele Petera Handkeho, s kterým bude ještě v budoucnu výrazně spolupracovat. Dalším jeho filmem bylo historické drama ŠARLATOVÉ PÍSMENO (1973). Během 70. let zaujal diváky i kritiky volnou road-movie trilogií ALICE VE MĚSTECH (1974), FALEŠNÝ POHYB (1975) a V BĚHU ČASU (1976), jež získala, stejně jako adaptace kriminálního románu Patricie Highsmithové AMERICKÝ PŘÍTEL (1977), řadu německých filmových ocenění. V Německu režíruje Wenders ještě film BLESKY NAD VODOU (1980).

Roku 1978 odchází Wim Wenders natáčet do Spojených států amerických. Země a kulturní prostředí, které ho vždy tak přitahovalo a v němž prohloubil svůj obdiv k hollywoodským žánrům, bylo však v přímé opozici k jeho nechuti vyprávět „klasický příběh“. Natáčení jeho prvního zaoceánského filmu HAMMETT (1982), smyšleného příběhu ze života spisovatele „drsné detektivní školy“, provázela celá řada problémů - kvůli sporům s producentem Francisem Fordem Coppolou se vleklo celé čtyři roky. Traumatická zkušenost z přerušeného natáčení se odrazila i v souběžně natáčeném Wendersově stěžejním psychologickém snímku STAV VĚCÍ (1982), který zvítězil na festivalu Benátkách. O dva roky později Wenders triumfoval na festivalu v Cannes dramatem PAŘÍŽ, TEXAS (1984), líčícím osudy ztroskotance, jenž se pokouší obnovit zpřetrhané vazby s rodinou. Jeho zájem o cizí kraje se odrazil i v dokumentu TOKYO-GA (1985), věnovaný obdivovanému japonskému tvůrci Jasudžiru Ozuovi, v němž Wenders cestuje po Japonsku a poznává spolu s diváky japonské reálie i metropoli Tokio.

Wim Wenders se tedy po americkém rozčarování vrací do rodného Německa a připravuje svůj vrcholný tvůrčí projekt. Chce vzdát hold stigmaty války rozdělenému městu – Berlínu. Do jeho západní části zasazuje alegorický příběh o andělovi, který se kvůli lásce vzdá nesmrtelnosti a přijme život se vší jeho pomíjivostí i bolestí. Vzniká tak jeho proslulé NEBE NAD BERLÍNEM (1987). Pohled andělů pozorujících všední každodenní život obyvatel Západního Berlína je jakýmsi metafyzickým zastavením či zpomalením času. Tomu odpovídá i poetický styl filmového vypravování, černobílá kamera (Francouz Henri Alekan) a poetizovaný jazyk snímku, na němž spolupracoval se svým přítelem, rakouským básníkem a spisovatelem Peterem Handkem. Asi ne náhodou je tenhle film chápán coby filmová báseň. Na mimořádný úspěch snímku (Wenders za něj obdržel v Cannes cenu za nejlepší režii) se o šest let později pokusil navázat podobně laděným snímkem TAK DALEKO, TAK BLÍZKO! (1993). Koncem osmdesátých let natočil Wenders ještě celovečerní dokument POZNÁMKY K ŠATŮM A MĚSTŮM (1989).