Eva Píchová pochází z rodiny, kde její otec a bratr byli lesáci, dětství tudíž strávila v přírodě a lese. Geny však nejspíše získala po dědečkovi z otcovy strany, ten totiž působil jako sbormistr, maloval a také hrál divadlo. Milovala cirkusy a klauny, a tak nepřekvapí, že jejím přáním bylo být cirkusovým klaunem. Eva měla od dětství zájem o divadlo a učila se hrát na klavír.
Šťastně odstartovaná kariéra přináší další role ve filmu Stín létajícího ptáčka (1977), kde má velkou roli Jany, která se sbližuje s rodiči tragicky zahynulého syna. Velkou roli Aldy, artistky a světské, která žije v maringotce, má ve filmu Já jsem stěna smrti (1977). V dalším filmu Zrcadlení (1977) hraje dvojroli Kateřiny a Lucie. Další snímek, ve kterém hraje, je Světlo bezesných nocí (1977).
V televizním seriálu Třicet případů majora Zemana (1977), konkrétně v epizodě Tatranské pastorále, hraje dvojroli, a to Jiřinu Drahotovou a herečku Moniku Bětákovou. Po absolvování JAMU pošilhávala po angažmá v divadle Husa na provázku, ale marně. Z Prahy přichází několik nabídek z divadel, z divadla E. F. Buriana a Městských divadlech Pražských, vybírá si Městská divadla. Hraje v hrách „Malované na skle“, v „Panu Hamilkarovi“, dále v „Hlavě 22“ či v muzikálu „Chicago“.
Vdává se za manžela Vladimíra Sittu, který se věnuje zahradní architektuře, designu a sochařství. Sitta v Čechách neměl z politických důvodů zrovna na růžích ustláno, a tak navrhl odchod ze země. To pro úspěšnou, populární a plně realizovanou mladou herečku sebou neslo velmi bolestné rozhodnutí.