Marcel Carné (1906 - 1996)

„Carné věří ve sny. Ve své kameře klade sny, zase sny a vždy sny. Ale zhoubné jako znamení, které připomíná, že sny jsou kořeny reality.“ (Didier Decoin)

V roce 1936, díky pomoci J. Feydera, dokončil svůj první hraný film JENNY – realistické drama s nádechem pesimismu, tak charakteristické pro jeho pozdější dílo. Tímto filmem také začala jeho dlouhodobá spolupráce se J. Prévertem, který mu v podstatě pomohl zajistit jeho pověst. Jejich spolupráce po Jenny pokračovala filmem DROLE DE DRAME (1937) a především QUAI DES BRUMES (1938) – adaptace románu Pierre Mac Orlana, jenž je příběhem vojenského zběha na jehož osudu se zrcadlí mravní krize Francie. Za tento film dostal v roce 1938 Cenu za nejlepší režii na festivalu v Benátkách a Dellucovu cenu sdružení francouzských filmových kritiků 1939. Před obsazením Francie ještě stihnul Carné natočit film podle románu Eugena Dabita HOTEL DU NORD (1938) a také LE JOUR SE LEVE (1939) příběh plný beznaděje s Jeanem Gabinem v hlavní roli. Film byl s úspěchem promítán 17. června 1939 v kině Madeleine, méně jak tři měsíce před začátkem války.

Carnému se lepí smůla na paty. Postupně je zrušeno hned pět jeho projetků . Mezi nimi například - Le Facteur sonne tojours deux fois (Pošťák zvoní vždycky dvakrát) podle románu Jamese Caina. Nana podle románu Émila Zoly, i první pokus o natočení Juliette ou la clef des songes. V období okupace pokračovala nadále spolupráce Carného a Préverta. V roce 1942 se oba vrhli na téma středověkých rytířských příběhů ve filmu - LES VISITEURS DU SOIR. Když byla Paříž osvobozena vystoupil Carné a Prévert se svým velkým dílem - LES ENFANTS DU PARADIS (1945). Tento tříhodinový film o životě slavného pařížského herce pantomim Jean- Baptiste Debureauovi vznikal ve velmi obtížných podmínkách na sklonku 2. světové války. Natáčení začalo již v srpnu 1943. Pro nezvykle dlouho délku filmu bylo potřeba zvláštního povolení tehdejší vichystické vlády. Nápad na tento film vlastně vzniknul v Nice kde se Carné a Prévert potkali s Jean-Louis Barraultem (který si zahrál hlavní roli Jean-Baptista), který jím vyprávěl dramatickou příhodu ze života mima Debureaua, která se pak stala hlavní linií filmu. V roce 1979 je tento film vyhlášen jako jeden z Deseti mistrovských děl francouzské kinematografie let 1929 – 1979. Do desítky se dostal ještě jeden Carného film a to LE QUAI DES BRUMES.

První poválečný film a další ze spoluprací s Prévertem, lyrické sociální drama– LES PORTS DE LA NUIT (1946) bylo spíše zklamáním. Nedokončený (z důvodu nedostatku finančních prostředků) zůstal Carného další film, lyricky pojatý LA FLEUR DE L´ÂGE (1947), ve kterém se tématem stalo prostředí vězení pro mladistvé. I několik dalších projektů zůstalo nedokončeno nebo bylo utnuto hned v prvotní fázi. Například Voltairova Candide nebo dokonce Kafkův Zámek.