Daniel Sorano (1920 - 1962)

Přestože od smrti předčasně zemřelého francouzského herce Daniela Sorana uplynulo již padesát let, jeho jméno dodnes zůstává synonymem toho nejlepšího, co se odehrávalo ve francouzských divadlech poválečného období, u nás je však jeho jméno prakticky neznámé, protože s filmem spolupracoval spíše jen výjimečně. Přezdívka Sorano de Bergerac je nejen odkazem na jeho nejslavnější divadelní roli, ale i poctou, které se mu dostalo ještě za života.

Od konce čtyřicátých let se Sorano objevoval i před kamerou, nebyly to ale ani velké role, ani v dobrých filmech. Ke spolupráci jej několikrát přizvali režiséři Jean Devaivre a Émile Couzinet, významnější byla pozdější spolupráce s televizí, kde jej do svých prací obsazoval osvědčený tvůrce historických snímků Stellio Lorenzi. Doménou Soranovy práce ale zůstávalo divadlo; od konce války do své smrti hrál přes čtyřicet velkých rolí a v rámci Théâtre de National Populaire absolvoval přes tisíc představení. V roce 1960 se dostal ke své životní roli Cyrana z Bergeracu, která mu vynesla slávu u diváků i uznání kritiky.

Vraťme se ale ještě k filmu; v menší roli se objevil ve slavných VELKÝCH MANÉVRECH (Les grandes manoeuvres, 1955), nakonec se s ním měli možnost seznámit naši diváci v neméně populárních TŘECH MUŠKETÝRECH (Les trois mousquetaires, 1961), kde hrál postavu intrikánského kardinála Richelieu (dva roky předtím v televizní verzi hrál jednoho z mušketýrů, Porthose). Mimoto hrál i v dalších filmech, celkem jich ale bylo pouhých patnáct, pro televizi natočil také adaptace svých stěžejních divadelních rolí (Othello, Macbeth, Cyrano z Bergeracu).

Daniel Sorano zemřel v Amsterdamu bezprostředně po natočení poslední scény filmu LE SCORPION (1962), nestihnul si ani svléknout kostým potřísněný umělou krvní, což jeho smrti dodalo mystický rozměr. Jeho náhlé úmrtí ve věku 41 let je dodnes předmětem spekulací, je ale pravděpodobné, že podlehl obrovskému pracovnímu vypětí. Podle vlastního přání byl pohřben v kostýmu Cyrana z Bergeracu, k další roli ve slavném Viscontiho GEPARDOVI, na niž měl podepsanou smlouvu, se již nedostal. Jeho jméno dnes nese několik divadel a institucí na různých místech Francie a také Národní divadlo v Senegalu, odkud jeho rodina pocházela.