Harmony Korine 51 let

Americký kontroverzní umělec Harmony Korine je jedním z těch, kteří tomuto přívlastku skutečně spolehlivě dostojí. Ve svém díle s oblibou přichází se šokujícími či zkrátka poněkud úchylnými tématy, která jsou často dodávána v surreálném nebo jinak těžko pochopitelném balení. Tento fakt se pak odráží i v hodnocení a přijímání jeho snímků, v řeči ČSFD : nejsou výjimkou odpady! střídající se s 5* hodnocením.

Scénář o jednom dni newyorských teenagerů, který je naplněn sexem a drogami v éře AIDS, Korine napsal v pouhých 21 letech. Film se stal zakrátko kultem, oslavovaným i zatracovaným, ale své tvůrce každopádně proslavil po celém světě. Mimo jiné byl snímek také první hereckou příležitostí pro dnes již velmi známé herečky Chloë Sevigny a Rosario Dawson. Korine dostal díky tomuto úspěchu příležitost sám režírovat a v roce 1997 dokončil svoji prvotinu GUMMO. Film pojednávající o životě městečka Xenia v americkém státě Ohio a bizarních postavičkách, které ho obývají, si se šokantností s KIDS nezadal. Při premiéře na filmovém festivalu v Tellirude lidé houfně odcházely už při prvních scénách topení koček. Kdo však neodešel, byl klasik německého filmu Werner Herzog, který byl přímo nadšen, jak potvrdil i v následující diskusi, která se kolem dílka strhla. I přes odmítavé reakce mnoha uznávaných kritiků, film vyhrál několik cen na festivalu v Benátkách a Korine potvrdil svůj statut nezávislého experimentálního tvůrce, jehož práce musíte vidět.

Po GUMMO se Korine vrhl do natáčení videofilmu FIGHT HARM. Děj tohoto svérázného dokumentu spočíval v tom, že filmový štáb sledoval Korineho, který chodil po ulicích a všemožně urážel kolemjdoucí, které si vybral. S urážkami nepřestal, dokud ho člověk nenapadl. „Premisou filmu bylo přijít k největšímu chlapovi, kterého jsem našel a pošklebovat se mu tak dlouho, dokud mě nezmlátil. Jediné pravidlo bylo, že nesmím dát první ránu a štáb nesmí zasáhnout, dokud nepůjde o život,“ vyprávěl později Korine. Bohužel již po šesti pouličních zápasech musel být Harmony hospitalizován v nemocnici s četnými zraněními a film nebyl nikdy dokončen ani uveden. Místo něj se Korine rozhodl pro realizaci snímku založeného na zkušenostech se svým schizofrenním strýcem. JULIEN DONKEY-BOY byl uveden v roce 1999. Harmony se v něm přihlásil k manifestu Dogma 95, přičemž mu uznání za tvořivou interpretaci pravidel manifestu vyslovil i Lars von Trier. Ve snímku se objevil v hlavní roli Even Bremmer, společně s Korineho tehdejší přítelkyní Chloë Sevigny a samotným Wernerem Herzogem, kterého s Korinem pojilo přátelství po uvedení GUMMO.

Přesto, že nový film úplně nezapadl, Korine propadal deziluzi a začal brát drogy. Závislost na heroinu, bývalého člena hnutí straight-edge (jedním z pilířů hnutí je právě odmítání jakýchkoliv drog) zastavila na dlouhou dobu v realizaci větších projektů a rozbila jeho vztah s Chloë. V roce 2002 byl uveden nový film Laryho Clarka natočený podle několik let starého Korineho scénáře. KEN PARK, který byl v některých zemích dokonce zakázán, však byl realizován bez jakéhokoliv Harmonyho přičinění. V roce 2003 Korine dokončil dokument o čísle svého přítele, iluzionisty Davida Blaina (který mj. režíroval nedokončený projekt FIGHT HARM), který strávil 44 dní zavřený v plexisklové krabici na břehu Temže. I přes problémy se svou závislostí a především se sháněním finančních prostředků se pak Korine pustil do natáčení svého třetího celovečerního snímku MISTER LONELY. V příběhu o chlapci, který si myslí, že je Michael Jackson a zamiluje se do ženy, která žije jako Marilyn Monroe se objevil např. Diego Luna či opět Werner Herzog. Snímek měl premiéru na začátku roku 2007 v Cannes a mohli jsme ho vidět i na festivalu v Karlových Varech.