Jiřina Zemanová se narodila 6. října 1922 v Praze. Soukromě studovala herectví u Rudolfa Deyla st. a první jevištní krůčky a zkušenosti získávala ve Studiu Divadla 5. května (1945) a též v Divadle Větrník (1946). Už jako profesionální herečka prošla zájezdovým Vesnickým divadlem (1947 – 1948, 1949 až 1956), krátce Městským oblastním divadlem Kolín (1948 – 1949) a klatovským Západočeským divadlem (1956 – 1963).
Předvedla se mj. v inscenacích a hrách „Ženitba“ (Agafja Tichonovna), „Drahá Marto“ (Miriam), „Šest zamilovaných“ (Lena), „Pražský flamendr“ (Apolenka), „Hádajú sa o rozumné“ (Růžena), „Lakomec“ (Eliška a Panna Klaudýnka), „Vojnarka“ (Bětka), „Lesní panna“ (Terezka), „Škola manželů“ (Isabella), „Strakonický dudák“ (Dorotka a Kordula), „Paličova dcera“ (Rozárka), „Bílá nemoc“ (Novinářka), „Veselé windsorské paničky“ (Janek), „Poslední muž“ (Helenka), „Noc na Karlštejně“ (Alena), „Dobrý voják Švejk“ (Paní Müllerová), „Třetí přání“ (Maminka), „Lucerna“ (Klásková), „Dalskabáty, hříšná ves“ (Marjánka), „Sen noci svatojánské“ (Hermie), „Gazdina roba“ (Maryša), „Hrátky s čertem“ (Káča) i „Othello“ (Emilie).
Na scéně Národního divadla se předvedla jako Maškara („Konec masopustu“), Filipka („Tartuffe“), Neteř („Na pravici Boha otce“), Františka Bušková („Naši furianti“), Paní mistrová krejčová („Třetí zvonění“), Hrdličková („Maryša“) a nebo jako Saša („Letní hosté“).
K filmu se poprvé dostala po svém definitivním návratu do Prahy, po ojedinělých prvních zkušenostech z 60. let se už jako penzistka naplno zapojila do českého filmu 70. a 80. let jako herečka četných epizodek a maličkých roliček (roku 1978 se př. objevila v pěti filmech). V polovině 60. let byla prodavačkou novin v Novákových povídkových BUBNECH (1964) a ještě telefonistkou v kriminálce 5 MILIONŮ SVĚDKŮ (1965) režisérky Evy Sadkové.