Jacques Perrin (1941 - 2022)

Jacques Perrin začínal jako herec před kamerou již v pěti letech, později si u filmu vyzkoušel i další profese, prosadil se především v 60. a 70. letech jako producent společensky významných snímků a dnes patří již k legendám francouzské kinematografie, což dokládájí i četná prestižní ocenění. Narodil se v Paříži do umělecké rodiny Jacques André Simonet, jeho otcem byl divadelní režisér Alexandre Simonet. Příjmení Simonet užíval zpočátku i Jacques, později ale přijal jméno Perrin po své matce Marii Perrin, která byla herečkou Comédie Française. Jacques Perrin se před filmovou kamerou objevil poprvé v rámci titulu BRÁNY NOCI (Les portes de la nuit, 1946).

Následovalo několik dalších rolí v Itálii i Francii, v nichž Jacques Perrin střídal polohy romantických citlivých hrdinů, ale brzy i uniformovaných důstojníků. Za svou kreaci novináře Michela ve filmu POLOVIČNÍ MUŽ (Un nuomo an meta, 1965) režiséra Vittoria de Sety získal Volpiho pohár pro nejlepšího herce na festivalu v Benátkách (1966). Následovaly nabídky do dalších francouzských i italských filmů, objevil se například ve slavných SLEČINKÁCH Z ROCHEFORTU (Les demoiselles de Rochefort, 1967), v polovině šedesátých let navázal spolupráci také s režiséry Pierrem Schoendoerfferem a Costou-Gavrasem, s nimiž slavil úspěchy i v následující dekádě.

V roce 1968 založil Jacques Perrin vlastní produkční společnost Reggane Films, která se následně podílela na vzniku Oscarem oceněného politického dramatu Z (1969) režiséra Costy-Gavrase. S tímto režisérem pak Perrin produkoval i další výrazné filmy se společensky závažnými tématy jako STAV OBLEŽENÍ (L'était de siege, 1973) a ZVLÁŠTNÍ ODDĚLENÍ (Section spéciale, 1975). Jako majitel autorských práv ke zfilmování slavného románu Tatarská poušť Jacques Perrin obnovil po letech spolupráci s Valeriem Zurlinim, který pak s mezinárodním obsazením natočil stejnojmenný film TATARSKÁ POUŠŤ (Il deserto del Tartari, 1976), na němž se Perrin podílel i jako herec. Film však neměl velký úspěch a Perrinova společnost skončila v dluzích, jen chabou útěchou mohla být Velká cena francouzského filmu, kterou obdržel jako producent. O rok později byl pak úspěšný v oscarovém klání Annaudův satirický film VÍTĚZSTVÍ SE ZPĚVY (resp. Černobílý prapor, Noirs et blancs en coleurs, 1976), který Perrin rovněž produkoval. Z jeho dalších kreací mužů v uniformě stojí za zmínku titulní (nikoli ovšem hlavní) role v oceněném filmu KRAB BUBENÍK (Le crabe-tambour, 1977).

V následujících letech se Perrin představil ve výrazných rolích po boku Annie Girardot v justičním dramatu ČERNÝ TALÁR PRO VRAHA (Une robe noire pour un tueur, 1981), s Alainem Delonem pak hrál v kriminálním thrilleru SLOVO POLICAJTA (Parole de flic, 1985). Podle svého scénáře a ve vlastní režii pak produkoval seriál LÉKAŘI LIDÍ (Médecins des hommes, 1988), spíše si ale zmínku zaslouží další výrazná role v italském filmu BIO RÁJ (Cinema Paradiso, 1989), v němž hrál s Philippem Noiretem. Mezitím začal točit také v televizi a jeho práce se stále zhruba rovným dílem odehrávala ve Francii a Itálii.