Jarmila Lázničková (1910 - 2003)

Jarmila Lázničková se narodila 13. května 1910 v Bučovicích u Vyškova. Její otec byl okresní soudce a matka pocházela z mlynářské rodiny. Nejprve vystudovala pět let na reformním reálném gymnáziu a rozhodla se pro hereckou dráhu. A mladá Jarmila nejprve vystudovala dramatické oddělení brněnské Státní konzervatoře (1. září 1926 – 28. červen 1929) u profesorů Rudolfa Waltera a Emy Pechové.

Jarmila Lázničková externě vyučovala studium rolí, deklamaci a výslovnost na Státní konzervatoři v Brně (1. září 1945 – 30. červen 1949), externě učila hereckou tvorbu na brněnské JAMU (1950 – 31. srpen 1976). Ze Státního divadla i z JAMU odešla ve stejný čas. Avšak ještě před odchodem na odpočinek se přestěhovala do Prahy, odkud poslední úlohy dojížděla dohrávat do Brna. V Praze také dožila.

Začínala v úlohách milovnic a dívčích žen. Později se přehrála do hrdých charakterních hrdinek, jež ve vyšším věku vynahradila kreacemi stařenek a babiček, osudem velmi těžce zkoušených žen. Zvládla komické, tragické a též tragikomické role a vypracovala se mezi přední členky souboru v Brně. Ovšem její umělecký vývoj byl narušen předčasným ukončením herecké kariéry.

Sehrála například Médeu („Médea“), Noru („Nora“), Elmíru („Tartuffe“), Jahelkovou („Tvrdohlavá žena“), Felixovou („Krvavá svatba“), Ludmilu Talackou („Mistr ostrého meče“), Lolu („Výstřely v Dlouhé ulici“), Violu, Olivii a Sebastiana („Večer tříkrálový“), Lékařku („Sláva“), Občanku kutnohorskou („Jan Žižka“), Lídu („Pevnost na Volze“), Redaktorku „Pochodně“ („Nositelé řádu“), Titanii („Sen noci svatojánské“), Zuzu Javorovou („Ženský zákon“), Notáriusku („Gazdina roba“), Kněžnu a Babičku („Lucerna“), Varvaru („Jegor Bulyčov a ostatní“), Růženu („Otcové a děti“), Tetovanou („Aristokrati“), Virginii („Miláček“), Lady Macbeth („Macbeth“) apod.