Agnès Varda (1928 - 2019)

"Říkají mi pramáti Nové vlny....už od mých třiceti let"

Narodila se 30. května 1928 v Ixelles v Belgii jako Arlette Varda. Otec Eugene Jean Varda byl řeckého původu, matka Christiane Varda (rozená Pasquet) Francouzka. Roku 1940 se rodina stěhuje do Sete nedaleko Montpellier v jižní Francii, kde prožije dětství a dospívání. V osmnácti letech si mění jméno z Arlette na Agnès. Studuje historii umění na École du Louvre a fotografii na École des Beaux-Arts. Po studiích pracuje jako fotografka pro Théâtre National Populaire. Zde se seznámila s Philippem Noiretem a Sylvií Montfort, kteří později hráli v jejím prvním filmu La Pointe courte (1956). Ten byl natočen na motivy románu Williama Faulknera Divoké Palmy a je pokládán za předzvěst francouzské Nové vlny.

Svůj první významný film natočila v roce 1962. Cléo od pěti do sedmi/Cléo de 5 a 7 (1962), pracuje s genderovými stereotypy a režie filmu je občas označována jako feministická. Film získal cenu francouzských kritiků a byl nominován na Zlatou palmu na festivalu v Cannes. Dalším klíčovým filmem je Le Bonheur/Štěstí (1965), ironicky laděný příběh nevěry, ovlivněný knihami Druhé pohlaví (vyd.1949) Simone de Beauvoir a Femininní mystika (vyd.1963) Betty Friedan. Film byl oceněn Stříbrným medvědem na Berlinale v roce 1965 a získal cenu Louise Delluca.

Drama L'une chante, l'autre pas/Jedna zpívá, druhá ne (1977), bývá označováno za feministický muzikál. Zobrazuje osobní i politické boje dvou hlavních ženských postav, řešících témata jako jsou sex, těhotenství, řízená reprodukce a rodičovství bez partnerů. Ač úspěšný, byl film i kritizován, že forma zpracování zlehčuje téma. Sans toit, ni loi/Bez střechy a bez zákona (1985) narušuje vnímaný stereotyp bezdomovectví jako výlučně mužskou záležitost. Film zpětně rekonstruuje události v životě hlavní hrdinky-mladé tulačky, vedoucí k tragickému konci. Za film získala Zlatého lva na filmovém festivalu v Benátkách.