Paul Le Person (1931 - 2005)

Francouzský herec Paul Le Person začínal ve své kariéře s filmem poměrně pozdě, nakonec ale nastřádal na své konto bohatou a zajímavou filmografii, u nás jej známe především z komedií s Pierrem Richardem. Paul Le Person má původ v Bretani, narodil se ale v Argenteuil nedaleko od Paříže, k divadlu nenápadně směřoval od dětství, kdy byl školním, později i pouličním bavičem. Původně však studoval uměleckoprůmyslovou školu, později přešel na hereckou školu René Simona a začínal v operetě.

Do poměrně velké role zkušeného kriminálníka Rogera Voisina jej obsadil Louis Malle ve filmu ZLODĚJ Z PAŘÍŽE (Le voleur, 1967), menší úlohy dostal též v dalších známých snímcích té doby, objevil se například i ve slavném Lelouchově filmu MUŽ A ŽENA (Un homme et une femme, 1966); Lelouch jej později angažoval i v roli padělatele v dobrodružném titulu ROŠŤÁK (Le voyou, 1970). Přelomem v Le Personově kariéře ale byla první spolupráce s režisérem Yvesem Robertem, s nímž natočil film ALEXANDR ŠŤASTNÝ (Alexandre le bienhereux, 1968), kde proběhlo také první setkání s Pierrem Richardem. Mezitím se Paul Le Person začal často objevovat i v televizi, převážně v seriálech různých žánrů.

Po boku Pierra Richarda odehrál menší roli policisty ve filmu ŽIVOT PLNÝ MALÉRŮ (Les malheurs d'Alfred, 1972), jejich další a podstatně významnější spolupráce se odehrála opět v režii Yvese Roberta - jako agent Perrache se Paul Le Person zviditelnil ve dvou filmech o Velkém blondýnovi (VELKÝ BLONDÝN S ČERNOU BOTOU - Le grand blond avec une chaussure noire, 1972; NÁVRAT VELKÉHO BLONDÝNA - Le retour du grand blond, 1974). Na místě je ale připomenout i další filmy té doby - jako komisař Taillant se objevil v kriminálce ŇOUMA (Un cave, 1971), podobnou úlohu dostal i v okupačním dramatu VLAK (Le train, 1973), ke spolupráci jej přizval i slavný Luis Buñuel, v jehož PŘELUDU SVOBODY (La fantôme de la liberté, 1974) odehrál roli mnicha Gabriela.

Těmito i dalšími rolemi se Paul Le Person zařadil mezi herce, jejichž tvář byla sice dobře známá divákům, ti ovšem jen zřídka dokázali připojit i jméno. Kromě častého účinkování ve filmu a televizi pokračoval i v práci pro divadlo, v 70. letech hrál například v Théâtre de la Ville nebo Théâtre de Paris. Z jeho dalších kreací před filmovou kamerou připomeňme poměrně velké role v pokusech režírujících herců jako byli Juliet Berto (SNÍH - Neige, 1980) nebo Daniel Ceccaldi (NIKDY PŘED SVATBOU - Jamais avant le mariage, 1981). Znovu spolupracoval i s Yvesem Robertem a Pierrem Richardem, v jejich dalším filmu DVOJČE (Le jumeau, 1984) se ale objevil jen v epizodní roli pouličního jazzového hudebníka.