Alain Corneau (1943 - 2010)

Významný francouzský režisér Alain Corneau pochází z nevelkého starobylého městečka Meung-sur-Loire ve střední Francii;od mládí jevil sklony k umění a vystudoval režii a střih na prestižní filmové škole IDHEC (Institut des hautes études cinematographiques), než však začal pracovat pro film, původně se živil jako jazzový hudebník (hrál na bicí). Mezitím absolvoval také vojenskou službu a se světem filmu se znovu potkal až koncem šedesátých let.

Do dekády let osmdesátých vstoupil Corneau dalším zdařilým krimi filmem, VOLBA ZBRANÍ (Le choix des armes, 1981), který kromě osvědčeného Yvese Montanda obohatili svými výkony takoví herci jako Gérard Depardieu nebo Catherine Deneuve. Tento film však zdaleka neměl takový úspěch na rozdíl od jiných režisérových titulů jej zcela minuly festivalové vavříny. Nového uznání od odborníků se Corneauovi dostalo s filmem PEVNOST SAGANNE (Fort Saganne, 1984), znovu s Gérardem Depardieu a Catherine Deneuve v hlavních rolích. Tento film byl v pěti kategoriích nominován na Cézara a v kinech překročil magickou dvoumiliónovou hranici návštěvnosti. Ve své době se jednalo také o nejdražší francouzský film a v následujících letech bylo zřetelné, že Corneau se snaží ve své práci více šetřit. Žánrové spektrum své režijní dráhy rozšířil pak Corneau s melodramaticky zabarvenou road-movie INDICKÉ NOKTURNO (Nocturne indien, 1989), která režisérovi vynesla tři ocenění na Mezinárodním filmovém festivalu v Montrealu.

Pro svůj další významný film VŠECHNA JITRA SVĚTA (Tous les matins du monde, 1991) vybral režisér historickou osobnost z uměleckého prostředí a osud slavného hudebníka Saint-Colomba zaobalil do velkoryse pojatého historického příběhu. Sám Corneau si za tento titul odnesl dva Cézary (nejlepší režie, nejlepší film), stejnou cenu pak film získal v dalších pěti kategoriích, nominován byl i na Zlatého medvěda v Berlíně. Dalším úspěšným titulem z Corneauovy tvorby bylo kriminální drama UDAVAČ (Le cousin, 1997), jímž se režisér po delší době vrátil k žánru, kde cítil pevnou půdu (opětovné nominace na Cézara v pěti kategoriích zůstaly tentokrát neproměněny). I v našich kinech byl pak o pár let později uveden film PRINC Z TICHOMOŘÍ (Le prince du Pacifique, 2000), který spadá do kategorie dobrodružně laděných komediálních snímků. V poslední době se pak Corneau poměrně zdařilým způsobem pokusil o remake slavné gangsterky ze šedesátých let, kterou natočil pod stejným názvem – DRUHÝ DECH (Le deuxième souffle, 2007).

Za svou kariéru natočil Alain Corneau necelou dvacítku filmů, řadou z nich ale výrazně přispěl do zlatého fondu francouzské kinematografie a právem tak dnes patří k nejvýznamnějším francouzským režisérům. V roce 2004 obdržel prestižní Cenu René Claira, mezitím také zasedal v porotě na festivalu v Cannes (1998), pro podobné čestné úkoly jej následně oslovily a oslovují i další festivaly. O jeho pracovní a životní dráze pojednává biografie Projection privée (Soukromé promítání), která vyšla v roce 2007. Ve stejném roce byl pak Corneauovi věnován filmový dokument Alain Corneau, du noir au bleu.