Josef Fares o sobě dal poprvé vědět ve svých 23 letech, když natočil snímek JALLA! JALLA!. Film o dvou přátelích a jejich potížích provázených velkou dávkou dobře provázané situační komiky se setkal s velkým ohlasem jak ve Švédsku, tak za hranicemi tohoto druhého Faresova domova. V jeho deseti letech totiž velká část jeho rodiny emigrovala z rodného Libanonu. Po absolvování gymnázia se Fares vrhl na studium teorie a praxe sdělovacích prostředků na Technické fakultě na univerzitě v Örebro, kde se jeho rodina po příchodu do Švédska usídlila, a později svoje znalosti zdokonaloval na Dramatickém institutu při univerzitě ve Stockholmu.
Na sklonku roku 2007 dokončil Fares další drama s přistěhovaleckou tématikou – LEO. Film byl opět přijat s pozitivními ohlasy. Mnoho švédských filmařů cizího původu občas ve svých snímcích zabředne do kolejí neustálého připomínání švédského a „nešvédského“ vnímání reality a střetů odlišných kultur, které v důsledku omílá jednu a tutéž problematiku. V důsledku toho se tak tyto filmy obracejí buď k domácím divákům, častěji však k publiku jiného původu. Ačkoli Fares sám tyto stereotypy používá, charaktery postav a vedení herců v jeho filmech se vyhýbají zažitým klišé a přispívají tak ke stírání typických „švédských“ a „nešvédských“ stereotypů ve švédských filmech. Toto obratné balancování na hranici klišé a věrohodná atmosféra jsou důvodem, proč jsou filmy Josefa Farese tolik oblíbené u diváků i u kritiků.