Blanka Blahníková (1923 - 2008)

Blanka Blahníková se narodila 17. června 1923 v Praze. Pro hereckou práci se systematicky připravila u herečky Národního divadla Jarmily Kronbauerové. První krůčky po jevišti a první zkušenosti získala ještě během nacistické okupace u kočovné divadelní společnosti ředitele F. Grabingera, dále v Divadle pracujících v pražské Michli a v holešovické Uranii.

Dále hrála v mladoboleslavském Městském oblastním divadle (1960 – 1964), v Divadle Vítězného února v Hradci Králové (1964 – 1969), v pražské Maringotce (1969 – 1973) a nakonec až do odchodu na odpočinek v Činoherním klubu Praha (1973 – 1985), kde se naposledy objevila v roce 1988. Blanka Blahníková hostovala také v královehradeckém Východočeském loutkovém divadle Drak (1968) a také v Ateliéru Ypsilon (1980).

Díky své ostře řezané tváři často přetvářela charakterní postavy starších žen. Zpočátku se objevovala jako Anka („Vesnice žen“), Alžběta („Noc na Karlštejně“), Sousedka („Jánošík“), Mladá kněžna („Lucerna“), Filja Ďoková („Naše země“), Lady Milfordová („Úklady a láska“), Mirandolina („Paní hostinská“), Anča Bartíková („Dítě“), Hilda Schmidtová a Jana Grahamová („Třicet stříbrných“) ad.

Od konce 50. let se Blahníková objevovala v inscenacích „Antigona“ (Eurydike), „Třetí přání“ (Božena), „Kutnohorští havíři“ (Sestra Klára), „Irkutská historie“ (Larisa), „Zimní pohádka“ (Hermiona), „Pygmalión“ (Paní Higginsová), „Anna Kareninová“ (Kněžna Jelizaveta Tverská), „Tři chlapi v chalupě“ (Vokálková), „Legenda o lásce“ (Mechmene Banu), „Morálka paní Dulské“ (Juljaševičová), „Ženský boj“ (Mařata), „Maryša“ (Strouhalka), „Paní Marjánka, matka pluku“ (Paní Marjánka), „Stříbrný jaguár“ (Eva), „Parádní pokoj“ (Matka), „Strýčkův sen“ (Marja Alexandrovna Moskalevová), „Bouře“ (Pološílená sedmdesátnice), „Dobrodružství“ (Servírka), „Les“ (Ulita), „Ivanov“ (Avdoťa), „Návrat na kruhy své“ (Alexandra Lvovna a Babka), „Vlk“ (Darja Nikitišna), „Slaměný klobouk“ (Baronka de Champigny), „Nahý král“ nebo „Lepší pán“.