Petr Novák (1945 - 1997)   † 51 let

"Lidi by měli bejt šťastný a nemusí to bejt vo penězích, nemusí to bejt vo lásce, vo takovejch věcech, který by měly bejt přístupný každýmu člověku. Proto tady byl špinavej ráj chudých, protože co má chudej člověk v životě? Jenom špínu a nebo krásu... A když má tu krásu, to znamená krásu duše, tak mu už ani ta špína nevadí... "

Narodil se v Praze 6. září 1945 v Legerově ulici na Královských Vinohradech. Již v raném věku získal první zkušenosti ve hře na klávesové nástroje od svého dědečka, který ho nechal zapsat následně na hodiny piana, které poté navštěvoval. Za jeho dětství ho opustil otec, takže jeho rodina to neměla moc snadné. Jeho výchova nebyla přísná, ale byl veden maminkou ke kázni a slušnosti. V dětství byl nejspokojenější venku v kruhu svých kamarádů ze svého blízkého sousedství. V dětských letech mu také učarovalo divadlo po několika shlédnutých představeních, které navštívil s dědečkem. Byť měl bystrou hlavu, nebyl vyloženě studijní typ a pokud ho něco nebavilo, nikdo s ním nehnul, tak se rozhodl roku (1962), studium na jedenáctileté střední škole ve Štěpánské ulici v Praze s doporučením školního sboru ukončit. Poté přemýšlel o DAMU, ale nevzali ho, nakonec nastoupil jako kulisák do Národního divadla v Praze. Následně učinkoval dvě sezony v experimentálně zájezdním divadelním studiu Maringotka vedeném Zuzanou Kočovou, protože se zde nejenom hrálo, ale taky hodně zpívalo.

Bigbeatové kapely vznikaly tehdy velice rychle a nebylo snadné se prosadit vlastní hudbou a texty. Ve druhé polovině šedesátých let svých hudebních začátků byl Petr Novák ovlivněn hudbou elektrických kytar legendární čtveřice z Liverpoolu The Beatles, po které pojmenoval svojí první kapelu, ale brzo poté se přejmenovali na George and Beatovens, ale byla to údobí pro začínající bigbíťáky složité. Tehdy nahrál se svojí kapelou první hit „Já budu chodit po špičkách“ v naprosto nevyhovujících až téměř sklepních podmínkách a právě tahle písnička měla všechny předpoklady stát se hitem. Dokázala v pořadu Českého rozhlasu Houpačka strhnout tolik zájmu, že bylo až neuvěřitelné, že jméno Petr Novák, které nikdo z posluchačů ani pořádně neznal, vyskočilo na čelo soutěže podmanivým hitem. V té chvíli se mu splnilo tajné přání a zatočil se s ním celý svět, nenadálý úspěch mu konečně umožnil uplatnit své hlasové schopnosti a prosadit se v rozhlase. Neboť tak či onak na jeho skládané melodie a doprovodné kytary v počínající jeho hudební kariéře se podílel texty jeho soused a kamarád z patra domu Ivo Plicka, dále baskytarista Karel Sluka, sólový kytarista Michal Burian a bubny Jiří Jirásek. Dokonce občas hostovali na koncertech té doby slavnější kapely Olympik.

Jenže ke smůle vzniklé kapely v té době museli odkroutit povinnou vojenskou službu někteří muzikanti a Petr Novák s modrou knížkou nemusel. Tak důležitým momentem pro utváření jeho umělecké kariéry byla okolnost, že už navázal kontakty s řadou dobrých muzikantů, mezi nimiž nechyběla ani kapela Flamengo, která mu nabídla zazpívat si u nich svoje vlastní skladby na jejich koncertech. V této kapele doslova dozrál a doslova si dobyl další srdce mnoha posluchačů. Další jeho hit nenechal na sebe dlouho čekat „Náhrobní kámen“ s textem Ivo Plicka dostal v roce 1967 v pěvecké soutěži Zlatý slavík první cenu v kategorii Písně. Zájem o Flamengo ještě více stoupl. Je třeba dodat, že jejich hudba a vystupování bylo už hodně profesionální, ale uvnitř kapely byl už také konkurenční zpěvák Karel Kahovec. Začalo mírné názorové tření a opomíjení melodičností písní Petra Nováka, tak odešel.