Jindřich Janda (1926 - 2009)

Jindřich Janda se narodil 23. ledna 1926 ve Světci u Bíliny. Ale už od dětství vyrůstal na Kladně a projevoval hudební vlohy. Roku 1947 vystudoval zpěv na pražské Státní konzervatoři u Jana Hilberta Vávry a ještě krátce navštěvoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy a v letech 1953 až 1955 DAMU.

Na této operetní scéně se uplatnil také jako překladatel („Rose Marie“), režisér („Polská krev“, „Španělská vyzvědačka“, „Bílý oficír“, „Pomněnky Františka Kmocha“, „Rose Marie“, „Netopýr“, „Vídeňská krev“), úpravčí libret („Bílý oficír“, „Vídeňská krev“, „Španělská vyzvědačka“) a adaptátor („Cikáni jdou do nebe“). Nikdy se netajil svým politickým přesvědčením a především během normalizace se i politicky angažoval. Jeho velmi výrazná fyziognomie, vysoké čelo, velký nos a podsaditá postava ho uvedla do rolí starokomiků.

Ve Velké opeře 5. května, v Národním divadle a v Karlíně se Janda objevil mj. v inscenacích, operetách, operách a muzikálech (jejich počet dosahuje více jak sto položek): „Rigoletto“ (Marullo), „Maškaráda“ (Pedro), „Zbojnická balada“ (Zbojník), „Braniboři v Čechách“ (Biřic), „La Traviata“ (Baron Douphal), „Don Juan“ (Masetto), „Tosca“ (Cesare), „Pohádka máje“ (Student), „Mladá garda“ (Staršina), „Počestné paní pardubické“ (Matěj), „Veselé paničky windsorské“ (Falstaff), „Dobrý voják Švejk“ (Švejk), „Polská krev“ (Zaremba), „Loď komediantů“ (Joe), „Cikánský baron“ (Koloman), „Divotvorný hrnec“ (Senátor), „Když je v Římě neděle“ (Hanibal), „Mam’zelle Nitouche“ (Major), „Slaměný klobouk“ (Beauperthuis), „Vídeňská krev“ (Kagler), „My Fair Lady“ (Alfréd Doolittle), „Netopýr“ (Frank), „Funny girl“ (Florenz Ziegfeld) apod.

Do českého filmu se dostal Jindřich Janda až během normalizace (ač byl významným pražským hercem a zpěvákem hudebně – komického žánru), kdy pomáhal především v politicky zprofanovaných snímcích Karla Steklého (pět z jeho celkových devíti titulů) a Vojtěcha Trapla (dva filmy) utužit komunistický režim.