Adrien Brody 51 let

„Přirovnávají mě k Al Pacinovi – Vážím si tohoto srovnání. Ale raději bych byl, kdyby se o mě uvažovalo jako o prvním Adrienu Brodymu, než o novém Al Pacinovi.“  Velice mladě vypadající, rozhodně ne hezký, mírně tajemný, charismatický, elegantní, 187 centimetrů vysoký, hubený, s výraznou tváří a havraními vlasy. Nepřehlédnutlený mladík z generace slibných hollywoodských třicátníků si navdory své jedinečné image musel docela dlouho počkat, než si jej svět skutečně všimnul a stal se něčím víc, než „příští hereckou nadějí.“ Jedináček Adrien Brody byl živé dítě s živou představivostí a sklony k herectví, které v něm s radostí podporovali chápaví rodiče. Matka Sylvia Plachy je uznávaná fotožurnalistka, jejíž rodina už v roce 1956 uprchla z komunistického Maďarska. Brodyho otec je učitelem histore s polskými židovskými předky, jehož rodina byla zlikvidována během Holocaustu. Není skoro divu, že se hlavní role v Polanského Pianistovi stala Adrienovou osudovou. Bylo mu dvacetdevět, přesvědčivě předvedl utrpení židovského pianisty za druhé svétové války a v zápětí se tak stal nejmladším držitelem Oscara v historii předávání cen americké akademie.

Od deseti let docházel do hereckých kursů a ani v nejmenším mu nevadilo, že byl jedním ze tří chlapců mezi dvaceti dívkami. Miloval tu kreativitu, možnost vyjádřit se a věděl, že hraní je přece jen něco, v čem je dobrý. Když pak v roce 1998 dostal jednu z hlavních rolí v Tenké červené linii, jež ale byla nakonec z většiny vystříhána, byl skutečně zklamán. Chybu hledal ve svém herectví. Ve čtyřiadvaceti si nedokázal představit, že režisér může pouze změnit svoji vizi filmu. Navštěvoval americké akademie dramatického umění (American Academy of Dramatic Arts, Manhattan´s La Guardia High School of Performing Arts) a v roce 1988 debutoval v televizním sitcomu Annie McGuire a rodinném televizním filmu Home at Last. Rok na to se přidala menší role v New York Stories Woodyho Allena. Nechtěl spoléhat jen na talent a ještě po střední škole pokračoval další rok ve studiu. Na začátku devadesátých let ho Steven Soderbergh obsadil do depresivního dramatu King of the Hill. Adrien Brody vzbudil zájem kritiků a zdálo se, že s příštími filmy jako Angels in the Outfield nebo The Last Time I Committed Suicide s Keanu Reevesem, už má nakročeno k největšímu úspěchu. Pracoval s režiséry Barry Levinsonem (role židovského studenta v Liberty Heights, 1999), s Kenem Loachem (role odboráře v Bread and Roses, 2000) a Spikem Lee (punkový muzikant v Krvavém létě v New Yorku, 1999). Během natáčení závěrečné scény v Krvavého léta v New Yorku si zlomil svůj výrazný nos, z čehož rozhodně nebyl nadšený. Po jeho včasném zafixování zůstal nos, který jej dokonale odlišuje od všech ostatních herců v nezměněné podobě. Nicméně ani jeden z těchto titulů pořád nebyl tím posledním zlomovým krokem.

„Nikdy jsem nevzal roli pro peníze. Cítil jsem, že by to bylo špatně.“

Otec mu říkal, že dojít k úspěchu přes jednu noc vezme patnáct let života a Adrien rád dodává, že jemu to vzalo sedmnáct a půl roku. V roce 2002 se dočkal a ze stovek účastníků castingu na roli polského pianisty vyšel jako vítěz. Na natáčení s Romanem Polanskim vzpomíná s uznáním a docela rád, ačkoli se s ním prý režisér nemazlil. Když se Adrienovi scéna s pobíháním mezi okny a střechami zdála komplikovaná, osmašedesátiletý Polanski mu ji bez váhání předvedl. Pro roli slavného polského pianisty Wladyslawa Szpilmana, který prošel Holocaustem, Brody extrémně snížil svoji už tak velmi nízkou váhu. Naučil se zahrát na piáno Chopina a naprosto se vydělil ze svého skutečného života, auta, bytu... Chtěl se maximálně přiblížit utrpení, bolesti a zoufalství polských židů. Roli navíc přidal dialekt své polské babičky. Obdobně vážně pojal i přípravdu na Svěrací kazajku (2005). Aby se ztotožnil s rolí válečného veterána, neprávem obviněného z vraždy, trávil spousty času v dobrovolné izolaci, dokonce ve svěrací kazajce. Emocionálně a psychologicky se v postavě nalezl a přesvědčivě tak ztvárnil pacienta psychiatrické kliniky, který pod vlivem experimentálních léků cestuje prostorem a časem.