Jaque Catelain (1901 - 1965)

Všestranný umělec Jaque Catelain se již ve dvacátých letech stal hvězdou francouzské němé éry, před kamerou se objevoval až do padesátých let, záběr jeho aktivit byl ale mnohem širší a dnes patří k důležitým osobnostem dějin francouzské kinematografie. Narodil se jako Jacques-Guérin Castelain, jeho umělecký pseudonym měl několik různých verzí, nejčastěji se ale uvádí jako Jaque Catelain. Shodou okolností se narodil na starobylém zámku Saint-Germain-en-Laye, což dodnes zdůrazňují jeho biografie, jeho otec Émile Jean Castelain byl spisovatelem a později starostou v Saint-Germain, matka se amatérsky věnovala malování.

Kromě herectví se Catelain uplatnil jako klavírista a doprovázel promítání filmů, zajímavým způsobem se zapsal do historie francouzské němé éry také jako samostatný režisér a jeho film LE GALERIE DES MONSTRES (1924) byl oceněn v Japonsku. Jako herec byl zván i do jiných zemí a například v Rakousku natočil spolu se svou krajankou Huguette Duflos film RŮŽOVÝ KAVALÍR (Der Rosenkavalier, 1925). Díky své vizáži byl Catelain obsazován do postav prvních milovníků a mladých elegánů, jeho herecký projev tehdy kritici ale shledávali jako příliš toporný. Až s odstupem času se ukázalo, že Catelain se již v této době ukázal jako progresívní umělec, který směřoval k později vyhledávanému civilnímu herectví osvobozeného od divadelních manýr.

Ve třicátých letech rezignoval Catelain na pozici filmové hvězdy a začal se věnovat více divadlu, nadále ale dostával role především ve filmech Marcela L΄Herbiera. Hrál tak například v jednom z prvních zvukových filmů DÍTĚ Z LÁSKY (L′enfant de l΄amour, 1930), později se objevil také ve filmu ŠTĚSTÍ (Le bonheur, 1934), v dalších letech dostal příležitosti převážně v rolích skutečných historických postav (MARSEILLAISA – La Marseillaise, 1937; ADRIENNE LECOUVREUR, 1938). Kromě toho pokračoval ve své profesi novináře a ve 30. letech podnikl cestu do USA, aby pořídil rozhovory s největšími světovými hvězdami.

V roce 1940 odjel Catelain na divadelní turné po jižní Americe a vzhledem k počátku druhé světové války se do Francie vrátil až po šesti letech. Mezitím v Argentině těžce onemocněl, po rekonvalescenci působil v Kanadě a natočil i několik filmů v Hollywoodu. Po návratu do Evropy hrál již jen několik menších rolí, spolupracoval například s Jeanem Renoirem, v roli Claudia ve filmu POSLEDNÍ DNY POMPEJÍ (Gli ultimi giorni di Pompei, 1950) točil také naposledy s Marcelem L′Herbierem. V této době také o L΄Herbierovi napsal dodnes informačně hodnotnou monografii (Jaque Catelain présente Marcel L′Herbier, 1950).