Luboš Veselý 62 let

Luboš P. Veselý si herectví okusil už v Ostrově nad Ohří se souborem LŠU Minidiv pod vedením Soni Pavelkové. Dále pak na Kladně v Divadle J. Průchy, V Praze v A Studiu, Divadle Na okraji a v Brně v HaDivadle, Mahenově divadle, Loutkovém divadle Radost, Divadle 7 a půl a Divadle Na provázku.

Má za sebou ale také řadu účinkování ve filmu. Jeho poslední filmovou úlohou se stalo ztvárnění rakváře Fahouna v Renčově filmu Hlídač č. 47 (2008). Téhož roku si zahrál i v hořké komedii Vladimíra Michálka O rodičích a dětech. Zatím největší příležitost dostal od režiséra Víta Olmera v roce 1986: ve filmové sondě do života mladých lidí v době normalizace Antonyho šance ztvárnil titulní roli. Zosobnil také Franze Kafku, hlavní postavu televizního filmu Zdenka Potužila Franz a Felice (1992). Začínal ve snímku Jiřího Svobody Skalpel, prosím (1985). Ve Svobodových filmech se od té doby objevuje často, například v psychologickém krimi filmu podle skutečnosti Sametoví vrazi (2005), v rodinném snímku Co Hedvika neřekla (1995), v krimi Udělení milosti se zamítá (2002).

S oblibou bývá obsazován do rolí otců, jak ve dvou uvedených Svobodových snímcích, tak v televizním Taťkovi (2003, rež. Jiří Vanýsek) či v Jandourkově pohádkové komedii Kája a Zabi (2007). Téměř ve stejné době účinkoval i v dalším rodinném filmu od Pavla Jandourka, ovšem tentokrát s prvky fantasy: Maharal – tajemství talismanu (2007). Stejný režisér mu nabídl velkou úlohu také v hraném Velkofilmu (2007), který volně vypráví o tradici českého animovaného filmu. Mohli jsme ho vidět i v televizní komedii režiséra Rudolfa Tesáčka Houpací křeslo, kde hrál po boku Jiřího Kodeta a Miroslava Donutila. Luboš Veselý se objevil v televizních seriálech Dobrodružství kriminalistiky a Světla pasáže.