Vlastimil Třešňák 73 let

„Moje nejhorší vlastnost je, že neumím odpouštět. Moje nejlepší je, že bych se to chtěl naučit.“

V krátkém svobodném období poloviny let šedesátých už hrál na kytaru, harmoniku, zpíval a skládal, psal první povídky, a později měl v občance i vytoužený zápis „svobodné povolání“. Když se blížil povolávací rozkaz a s ním čestná vlastenecká povinnost být dva roky vojákem, zvolil azyl Bohnické léčebny, a jak říká: „Vyšla mi první knížka-modrá,“ tedy byl zproštěn vojenské služby.

Po zvolení Husáka prvním tajemníkem, začaly všemu svobodnému zlé časy, Vlasta se dosud pohyboval na pomezí povoleného a zakázaného, což skončilo podepsáním Charty 77, kdy mu byla zakázána jakákoliv veřejná činnost a přešel pozvolna mezi disent. Objevuje nový svět, protože dosud se s těmito lidmi neznal. Novými přáteli se stávají Václav Havel, jeho žena Olga, Pavel Landovský a mnozí další. Ač stále v Československu, defakto se tito lidé nacházeli v exilu, odtrženi od ostatních lidí, tzv. Šedé zóny.

Státní bezpečnost v rámci akce Asanace, tvrdými výslechy a zastrašováním donutila Vlastu v roce 1982 k emigraci. Odchází do Švédska, později se stěhuje do Německa a v roce 1989 se chystá do USA, ale události v Československu ho zastavili. Život v emigraci byl velmi skromný, ale Vlasta se díky více talentům  dokázal uživit. Psal své první knihy, začal malovat obrazy, a občas se vydal do světa na hudební šňůry po lokalitách českých krajanů.