Zpěvačka Lenka Filipová je výjimečnou osobností české populární hudby; nikdy neměla ambice stát se hvězdou, její písně ale útočily na přední příčky hitparád a hrají se i u táboráků, jako kytaristka se Lenka Filipová významně podílí i na popularizaci vážné hudby. Narodila se v Praze a pochází z hudebně založené rodiny, otec byl operním pěvcem, matka byla učitelkou hudební výchovy. Lenka Filipová vystudovala hru na kytaru na pražské konzervatoři (1976), kam přestoupila z gymnázia, vzdělání si pak doplnila stáží na Mezinárodní hudební akademii v Paříži, odkud si přivezla mimo jiné výbornou znalost francouzštiny. Absolvovala první turné po Spojených státech, v domácím prostředí dostala možnost hostování v koncertním programu Karla Gotta, hostovala také v Semaforu, zpívala též jako doprovod Karla Zicha nebo Hany Zagorové.
Osmdesátá léta byla ve znamení dalších úspěšných desek (Lenka, 1984; Řeka života, 1986; Částečné zatmění srdce, 1988). Lenka Filipová se nevyhýbala žádnému žánru v oblasti zpěvu, její doménou ale zůstával šanson, k němuž měla blízko od svého pobytu ve Francii. Po úbytku zájmu o domácí populární hudbu počátkem devadesátých let se vrátila ke klasické hře na kytaru a natočila mimořádně úspěšné album CONCERTINO (1990), za nějž obdržela Zlatou desku (600.000 kusů prodaných nosičů). Na tento projekt navázala Lenka Filipová dalšími alby CONCERTINO II (1995) a CONCERTINO III (2010), mezitím jí začaly vycházet i výběrová CD a reedice starších alb. Zatímco její nové písně (CD Svět se zbláznil, 1997; Tisíc způsobů jak zabít lásku, 2003) nacházely jen menší odezvu, velké oblibě se nadále těší její starší nahrávky, které zatím důstojně mapuje 2CD The Best Of (2005).
Lenka Filipová je vdaná a má dceru Lenku, o svém soukromí ale v médiích mluví jen zřídka a nerada.