"Je to pohádka, ale temná."
Kinji Fukasaku je jedním z japonských režisérů, kteří se v násilí vyžívají, přestože ne bezdůvodně. Za jeho téměř čtyřicetiletou kariéru natočil přes šedesát takových snímků a mnohými Japonci je považován za nejlepšího japonského režiséra.
Žádné z jeho děl se nestalo propadákem, návštěvnost i kritiky byly vždy výtečné. Problém je, že jeho dílo měl mimo pár asijských zemí málokdo šanci spatřit. A tak se nestal světoznámým, jako režisérští kolegové Akira Kurosawa, Seijun Suzuki či Shohei Imamura, ale žádný z nich neměl doma v Japonsku takový permanentní úspěchy a kasovní trhák skoro z každého filmu.
"I když jsme byli přátelé pracující na stejném díle, jediná věc, na niž jsme mysleli byla sebezáchova. Když padaly bomby, snažili jsme se skrýt jeden za druhého či za mrtvoly.”