Josseline Gaël (1917 - 1995)

Zázračné dítě, závratný vzestup, více než čtyři desítky filmů, sláva, úspěch, pak z hvězdného piedestalu pád do hlubin a půl století života v naprostém zapomnění. Takový byl život francouzské hvězdy předválečného filmu Josseline Gaël. Narodila se 4. února 1917 v Paříži jako Jeannine Blanleuil a od dětství jevila nadání, především pohybové. Již v letech 1924 a 1926 se objevila v dětských rolích ve dvou němých filmech, s příchodem zvukového filmu se začala uplatňovat hned v jeho začátcích. Byla v té době teprve dospívající třináctiletou dívkou, přesto dostala poměrně velkou příležitost ve francouzské i německé verzi filmu LÁSKA K PŮLNOCI (Les amours de minuit, 1930; Mitternachtsliebe, 1930). Následně hrála další velkou roli ve filmu TOUT CA NE VAUT PAS L'AMOUR (1931), kde po jejím boku stál začínající Jean Gabin.

Ve třicátých letech navázala Josseline Gaël vztah s hercem Julesem Berrym (1883-1951), který byl o mnoho let starší, později spolu také hráli ve filmu (FACE AU DESTIN, 1940). Z jejich manželství se narodila dcera Michéle. S Julesem Berrym se Josseline rozešla na počátku okupace. Svůj osobní život spojila s Tony Saunierem, aktivním členem francouzského gestapa, který se podílel na řadě vražd a exekucí odbojářů. Josseline Gaël se po jeho boku dopouštěla přímé kolaborace s okupačním režimem a využívala všech výhod, které jí nové postavení přinášelo, žila luxusním stylem života a pěstovala přátelské kontakty s Němci.

Není nijak překvapivé, že také v této době točila, v letech 1940-1944 hrála ve dvanácti filmech. Na druhou stranu, toto číslo není nijak ohromující vzhledem k výsadní pozici herečky. Z jejích filmů té doby stojí za zmínku umělecký hodnotný film ĎÁBLOVA RUKA (La main du diable, 1943), v němž hrála s Pierrem Fresnayem. Zajímavé je o to, že přes osobní rozchod s Julesem Berrym s ním nadále hrála (LE SOLEIL DE MINUIT, 1943). Po boku ženského idolu té doby, Tina Rossiho, hrála ve filmu OSTROV LÁSKY (L'ile d'amour, 1943).

V průběhu léta a podzimu 1944 byla celá Francie postupně osvobozena od německých okupantů a s tím také nadešla další kapitola životní i profesní dráhy Josseline Gaël. Byla si vědoma svých prohřešků a pokusila se o útěk, byla ale zatčena. Zajímavé je, že až v říjnu 1944, kdy již byla ve vězení, přišel do kin její poslední film, kriminálka COUP DE TÊTE (1944). Poválečné exekuci byla vystavena řada francouzských herců a režisérů více či méně spojených s kolaborací, vesměs se ale jednalo maximálně o roční zákaz činnost. Jiná byla situace u otevřeně kolaborující slavné herečky a životní partnerky předního člena gestapa, která tak dnes figuruje na seznamu nejznámějších kolaborantů mezi politiky, důstojníky a podnikateli. Rok a půl strávila ve vězení, Tony Saunier byl mezitím popraven v březnu 1946, pak přišel velmi sledovaný proces s Josseline Gaël. Za zmínku rozhodně stojí, že před soudem v její prospěch (a o milost žádal) její dosud zákonitý manžel Jules Berry. Soud byl ale nekompromisní a použil rozsudek tehdy často používaný, a sice doživotní ztrátu občanských práv (tzv. dégradation nationale). Všeobecně známé bohatství herečky pak jen logicky vedlo k obrovské finanční pokutě, následoval také zákaz práce v kultuře. Ten byl sice omezen jen na několik let, Josseline Gaël se však před kameru již nikdy nepostavila. Odešla na venkov, kde žila v soukromí. Padesát let života mimo zájem veřejnosti vedlo k tomu, že zemřela v naprostém zapomnění v pečovatelském domě v Saint-Michel-d'Entraygues na východě Francie 10. srpna 1995 ve věku 78 let.