Francouzský režisér Georges Franju se nejprve prosadil jako významný dokumentarista, ve druhé části své filmařské kariéry vytvořil několik zajímavých celovečerních snímků, které ovšem ve své době větší ohlas neměly. Pocházel z Bretaně a od dětství se zajímal o film, v mládí ale vystřídal několik zaměstnání, až po vojenské službě jej definitivně k filmařskému prostředí nasměrovalo setkání s Henrim Langloisem v roce 1932. Jejich společná vášeň vedla k založení filmového klubu v Paříži, později stáli u zrodu francouzského filmového archívu La Cinématheque Française (1936).
K režii celovečerního filmu se Georges Franju dostal poprvé až v roce 1959, kdy byl pověřen realizací dramatického příběhu z prostředí psychiatrické léčebny HLAVOU PROTI ZDEM (La tête contre les murs, 1959). Film v roce 1960 získal cenu Grand Prix od francouzské filmové akademie. Při natáčení se Franju seznámil s nadějnou herečkou Edith Scob, kterou pak učinil protagonistkou hororu OČI BEZ TVÁŘE (Les yeux sans visage, 1960). Na obou filmech zároveň spolupracoval s Pierrem Brasseurem, jejž pak potřetí oslovil pro hlavní roli v kriminálce PALTE NA VRAHA (Pleins feux sur l'assassin, 1961).
Své další filmy natočil Georges Franju podle literárních předloh, nejprve to byla sonda do maloměšťácké rodiny z meziválečné doby TEREZA DESQUEYROUXOVÁ (Thérèse Desqueyroux, 1962), dále pak JUDEX (1963), do třetice filmová podoba jediného románu Jeana Cocteaua TOMÁŠ LHÁŘ (Thomas l'imposteur, 1965). Po několikaleté přestávce se obrátil k literárnímu odkazu Émila Zoly a volně adaptoval jeho román HŘÍCH ABBÉHO MOURETA (La faute de l'abbé Mouret, 1970). Jeho posledním filmem byla kriminálka s tématikou krádeže záhadného pokladu templářů RUDÉ NOCI (Nuits rouges, 1974).
Během druhé poloviny 70. let natočil Georges Franju několik televizních filmů, jako režisér se odmlčel v roce 1979. O dva roky později v roce 1981 kvůli neshodám opustil i vedení La Cinématheque Française a odešel do soukromí. Zemřel v Paříži 5. listopadu 1987 ve věku 75 let.