Tino Rossi (1907 - 1983)

Jeden z největších ženských idolů předválečné Francie, ale také dodnes prodávaný umělec na zvukových nosičích, to byl Tino Rossi (vlastním jménem Constantino), zpěvák a herec italského původu. Narodil se do početné rodiny v Ajacciu na ostrově Korsika, kde také prožil dětství a mládí. Hrál na kytaru a s nepochybným pěveckým nadáním začal poprvé vystupovat na Korsice, a když se dostavily první úspěchy, odhodlal se k odchodu do Marseille a v přímořských letoviscích našel angažmá jako zpěvák v různých klubech.

O mimořádně úspěšného a populárního zpěváka se celkem logicky začali brzy zajímat i filmaři. Svou první filmovou roli odehrál Tino Rossi jako neapolský zpěvák v dramatu MOSKEVSKÉ NOCI (Les nuits moscovites, 1934). Role zpěváků jej ostatně provázely i v dalších filmech, případně pokud nehrál zpěváka, filmy byly muzikálového charakteru. Prvním velkým úspěchem na filmovém plátně byl film MARINELLA (1936), kde Tino Rossi ztvárnil postavu nevýznamného řemeslníka, který se stane slavným zpěvákem a najde i ženu svého srdce. Od této doby hrál Rossi výhradně hlavní role; na jednu stranu je nutno poznamenat, že žádný z jeho filmů neměl vyšší umělecké ambice, na stranu druhou každý jeho vstup na stříbrné plátno znamenal rekordy v návštěvnosti kin.

Při natáčení filmu OHNIVÉ POLIBKY NEAPOLE (Naples au baiser de feu, 1937) se seznámil se slavnou herečkou Mireille Balin (1909-1968). Přeskočila mezi nimi jiskra a na čtyři roky se z nich stali partneři v životě (1937-1941). Mireille Balin podepsala v roce 1937 smlouvu s americkou společností MGM a odcestovala do Spojených států, Tino Rossi ji pochopitelně doprovázel. Zatímco Mireille Balin v USA přešlapovala na místě a nakonec nenatočila ani jeden film, Tino Rossi mezitím uspořádal úspěšná koncertní turné po severní Americe. I za Atlantikem dokázal francouzský bard vyvolat davovou psychózu, o níž kolovaly legendární historky. Přišla i nabídka z Hollywoodu, kterou ale Rossi odmítl.

V roce 1938 se Tino Rossi s Mireille Balin vrátili do Evropy a znovu se vrhli do práce ve Francii, před kamerou se ale již nikdy nesetkali (v roce 1941 se jejich cesty rozešly i v soukromém životě). Zatímco Mireille Balin se podařilo zaujmout i v několika výrazných uměleckých snímcích, u Tina Rossiho filmaři nadále čerpali z jeho popularity zpěváka a obsazovali jej do nenáročných titulů, v nichž mohl oslnit svým hlasem. V době německé okupace Francie vystoupala filmová sláva Tina Rossiho svého vrcholu a v letech 1942-1944 jeho filmy patřily k nejúspěšnějším, a to nejen ve Francii. Z filmů té doby stojí za zmínku drama V OPOJENÍ LÁSKY (Fièvres, 1942), kde po Rossiho boku stanula mladá herečka Annie France. Další film PÍSEŇ VYHNANCOVA (Le chant de l'exilé, 1943) shledala již dobová kritika jako překombinované a příliš sentimentální melodrama, nicméně Rossiho přítomnost, stejně jako jeho ženského protějšku, Ginette Leclerc, zajistilo opětovný komerční triumf. Ve filmu se objevila také Rossiho pozdější manželka, tanečnice Lilia Vetti. Posledním filmem z okupačního období bylo drama odehrávající se na Korsice, OSTROV LÁSKY (L'ile d'amour, 1944). Několik Rossiho filmů z té doby se za protektorátu objevilo i v českých kinech.