František Strnad 54 let

Narodil se ve Valticích na jižní Moravě za pět minut dvanáct v noci 9. ledna 1970. Pro hezčí oslavu narozenin ho prý šoupli do 10. ledna (narozeniny Gustava Husáka).

Na gymplu navštěvoval kroužky: pěvecký „Polyfonia“ a divadelní „Regyna“ (v něm působili zapálení manželé Kaněrovi, kteří "blbli" i s jeho rodiči v recitačním spolku „Promněna“). Tak strávil bohulibě čas až do čtvrťáku, kdy začal na vše kašlat – a rozhodoval se, co dál. Rozhodl se zkusit JAMU – bez veškerých ambicí. Vzali ho a hereckým základům začali učit pan Mihula a paní Talpová. Posléze po převratu pan Sherhaufer a pan Moša.

Z pár nabídek angažmá jeho herecká cesta zamířila do Olomouce, kde ho rok a půl dále opracovávali pan Jansa, pan Klemens a chvilku pan Balaďa. Potom ho uchvátil osobností a kumštem pan Janík (velká škola – trdlování na jevišti) a pláchl k Bezručákům, kde vydržel a byl mladě šťastný čtyři a půl roku. Poté se přesunul do „zlatých portálů“ NDM. Zde více méně, podle jeho vlastních slov, rozvíjeli a rozvíjí jeho prchavý talent režiséři jako jsou Deák, Klimsza, Gábor, v neposlední řadě jeho současný šéf Šimák a mnoho, mnoho dalších...

„Rolí za tu dobu bylo hodně. Některé pro mě nezapomenutelné, které jsem si užil, a jiné malé (malých rolí není), a horší, které mně daly zabrat, nebo jsem jim nevěřil. Nějak to ovšem vždycky dopadne a to ať pak hodnotí jiní. Ti, kteří mají rádi divadlo a vše, co k tomu patří (vzestupy a pády, sukcesy a ostudy), či ti, co se rádi nechají okouzlovat a překvapovat, anebo školení, kteří hledají něco i tam, kde nic není a naopak. A co já a divadlo? Je to neustálý boj mezi mým chápáním světa a života na jevišti a v realitě. Je to štěstí, láska, nenávist, utrpení, smích, pláč, naplnění a beznaděj. Kus vnitřního bláznovství, bez kterého by to dělat nešlo. Jsem dítě. Velké dítě. Velké zasněné dítě...“